Lukáš 2
1 I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.
A ano adava vreme kad o Jovan bijandilo, e rimesoro caro o Avgust naredinđa te ćerel pe popis oto sa o manuša ano carstvo.
2 (To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.)
Adava inele prvo popis ćerdo sar o Kvirinije vladini ine ani Sirija.
3 I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.
I sa o manuša džele ko dizja kaj bešle ine lengere preci te prijavinen pe zako popis.
4 Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy, )
Ađahar da o Josif, adalese so inele potomko e carosoro e Davidesoro, dželo tari diz Nazaret oti regija Galileja ko gav Vitlejem oti regija Judeja, kote o David bijandilo.
5 Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou.
Dželo adari sar te prijavini pe zako popis pe verenicaja e Marijaja koja inele khamni.
6 I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila.
I sar on inele ano Vitlejem, alo e Marijakoro vreme te bijani.
7 I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.
I bijanđa ple prvone čhave. Paćarđa le hem pašljarđa le ano jasle adalese so ki gostionica na inele than olenđe.
8 A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem.
Adaja rat paše uzalo Vitlejem inele nesave pastirija kola arakhena ine pumare bakren ko polje.
9 A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.
I otojekhvar o anđeo e Gospodesoro terdino uzalo lende hem i slava e Gospodesiri osvetlinđa len, i on but darandile.
10 Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.
A o anđeo phenđa lenđe: “Ma daran! Ače, anava tumenđe šukar lafi oto baro bahtalipe savo ka ovel sa e manušenđe!
11 Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
Avdive, ani e Davidesiri diz bijandilo tumenđe o Spasitelj kovai o Hrist o Gospod.
12 A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech.
A palo akava znako ka pendžaren le: ka arakhen e čhavore paćarde hem sar pašljola ano jasle.”
13 A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:
Otojekhvar uzalo anđeo mothovđa pe bari vojska e anđelendar savi hvalinđa e Devle vaćerindoj:
14 Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
“Slava ko učipe e Devlese, a ki phuv mir e manušenđe kolencar o Devel zadovoljno!”
15 I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.
I kad o anđelja irinde pe ko nebo, o pastirija phende jekh averese: “Hajde te dža đi o Vitlejem hem te dikha adava so phenđa amenđe o Gospod.”
16 I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.
I džele sigate, hem arakhle e Marija, e Josife hem e čhavore sar pašljola ano jasle.
17 A viděvše, rozhlašovali to, což jim povědíno bylo o tom dítěti.
A kad dikhle e čhavore, vaćerde averenđe sa so ine lenđe phendo e čhavorestar.
18 I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýřů k nim.
I inele zadivime sare kola šunde adava so o pastirija vaćerde.
19 Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém.
A i Marija sa adava garavđa pese ano vilo hem razmislinđa adalestar.
20 I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo povědíno jim.
I o pastirija dželefse slavindoj hem hvalindoj e Devle zako sa okova so šunde hem so dikhle baš ađahar sar so ine lenđe phendo.
21 A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo dítě, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prve než se v životě počalo.
Kad nakhle ofto dive, kad e čhavore valjande te obrezinen, dinde le anav Isus – sar so vičinđa le o anđeo angleder so i Marija ačhili khamni.
22 A když se naplnili dnové očišťování Marie podle Zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili přede Pánem,
Kad alo o vreme zako adeti i daj te očistini pe palo e Mojsijasoro zakoni, o Josif hem i Marija ande e Isuse ano Hram ko Jerusalim te preden le e Gospodese
23 (Jakož psáno jest v Zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude, )
(sar soi pisime ano zakoni e Gospodesoro: “Đijekh murš prvenco te ovel posvetime e Gospodese”)
24 A aby dali obět, jakož povědíno jest v Zákoně Páně, dvě hrdličky anebo dvé holoubátek.
hem te den žrtva (sar soi phendo ano zakoni e Gospodesoro: “duj tikore golubija ili duj terne golubija”).
25 A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.
A ano Jerusalim inele jekh manuš palo anav Simeon. Ov inele pravedno hem pobožno. Adžićeri ine te avel o Mesija te spasini e Izraelconen, hem o Sveto Duho inele upro leste.
26 A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně.
O Sveto Duho mothovđa lese da angleder so ka merel, ka dikhel e Gospodesere Mesija.
27 Ten přišel, ponuknut jsa od Ducha Páně, do chrámu. A když uvodili dítě Ježíše rodičové, aby učinili podle obyčeje Zákona za něj,
I o Sveto Duho phenđa lese te džal ko Hram, i ov dželo. Tegani o Josif hem i Marija ande e čhavore e Isuse ano Hram sar te ćeren o adeti savoi palo Zakoni.
28 Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:
Kad o Simeon dikhlja e čhavore e Isuse, lelja le ki angali hem hvalinđa e Devle vaćerindoj:
29 Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji.
“Gospode, akana šaj me, o sluga klo, te merav ano mir sar so phenđan maje.
30 Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé,
Adalese so mle jaćha dikhle to spasenje,
31 Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí,
savo spreminđan anglo sa o nacije.
32 Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.
Akava spasenje ka ovel svetlost te mothoj tut avere nacijenđe hem ka anel slava te narodose, e Izraelconenđe.”
33 Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.
E Isusesoro dad hem i daj divinde pe adaleja so o Simeon vaćerđa olestar.
34 I požehnal jim Simeon, a řekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno,
Tegani o Simeon blagoslovinđa len hem phenđa e Marijaće, e Isusesere dajaće: “Dikh, akavai čhavoro birime te ćerel buten te peren hem te ušten ano Izrael. Ovi odredime te ovel e Devlesoro znako, ali but džene ka odbacinen le.
35 (A tvou vlastní duši pronikne meč, ) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.
Adava ka ovel sar te mothoven pe bute manušengere garavde mislija. A o mači ka posaj ti duša.”
36 Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Aser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého.
A adari da inele i proročica i Ana, i čhaj e Fanuilesiri, oto pleme e Asiresoro. Oj inele ano purane berša. Efta berš živinđa ple romeja,
37 A ta vdova byla, mající let okolo osmdesáti a čtyř, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.
a palo adava živinđa sar udovica đi oftovardešu štarto berš. Stalno inele ano Hram, i dive i rat slavinđa e Devle ano postiba hem ano moliba.
38 A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.
I samo so o Simeon završinđa ple vaćeribnaja, i Ana nakhini đi o Josif hem i Marija zahvalindoj e Devlese zako čhavoro. I lelja te vaćeri e čhavorestar sarijenđe adari kola adžićerde upro Devel te otkupini o Jerusalim.
39 Oni pak, jakž vykonali všecko podle Zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.
Kad o Josif hem i Marija ćerde sa soi palo zakoni e Gospodesoro, irinde pe ki pumari diz Nazaret ki Galileja.
40 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.
A o čhavoro barjola ine hem zoraljola. Pherđola ine mudrost hem i milost e Devlesiri inele upro leste.
41 I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.
E Isusesoro dad hem i daj đijekh berš zako prazniko Pasha džana ine ki diz Jerusalim.
42 A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podle obyčeje toho dne svátečního,
Kad e Isuse inele dešu duj berš, palo adeti, hem ov dželo olencar adari te slavini o prazniko.
43 A když vykonali dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli o tom Jozef a matka jeho.
Kad nakhlo o prazniko, o Josif hem i Marija lelje te džanfse, a na džande so lengoro čhavo o Isus ačhilo ano Jerusalim.
44 Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a známými.
Sar mislinde dai o Isus maškaro manuša kola putujinde olencar, džele jekh dive phirindoj, a onda lelje te roden le maškaro pumarende hem maškaro pendžarutne.
45 A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.
I kad našti ine te arakhen le, irinde pe ko Jerusalim te roden le.
46 I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich.
I o trito dive arakhle le ano Hram sar bešela maškaro e verakere učitelja, sar šunela len hem pučela len.
47 A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.
I sare kola šunde e Isuse, divinde pe zako lesoro džandipe hem zako lesere odgovorija.
48 A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.
I kad dikhlja le lesoro dad hem lesiri daj, inele iznenadime. Lesiri daj phenđa lese: “Mlo čhavo, vaćer sose adava ćerđan amenđe? To dad hem me but darandiljam hem rodinđam tut!”
49 I řekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?
A o Isus pučlja len: “Sose rodinđen man? Na džanđen li so valjani te ovav ano čher mle Dadesoro?”
50 Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž k nim mluvil.
A i Marija hem o Josif na halile so o Isus manglja te phenel lenđe adaleja.
51 I šel s nimi, a přišel do Nazarétu, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.
I palo adava, o Isus irinđa pe olencar ko Nazaret hem ine lenđe poslušno. A lesiri daj garavđa pese ano vilo sa adava so ulo.
52 A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.
A o Isus ulo po mudro hem barjola ine ano telo, hem sa više barjola ine ano jaćha e Devlese hem e manušenđe.
