< Lukáš 18 >

1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
O Isus vaćarda pe sikadenđe paramič te sikavol len sar trubul te molin pe thaj te ačhen ane gova.
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
Vaćarda: “Ane jekh foro sasa jekh sudija savo ni darajlo e Devlestar thaj ni marisada e manušenđe.
3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
Ane gova foro sasa i jekh romni savako rom mulo. Voj stalno avola leste thaj molisada le: ‘De man pravda angle kova savo tužil man!’
4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
Vov jekh vreme ni manglja te pomožil laće, al kana nakhlo nesavo vreme vaćarda korkoro pese: ‘Iako ni darav taro Dol thaj ni mariv e manušenđe,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
ka dav pravda kala udovicaće golese so avol but droma ke mande, te ma avol te dosadil man!’”
6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
Tegani vaćarda o Gospod o Isus: “Šunen so vaćarda kova nepravedno sudija!
7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
Ni li ka dol pravda o Dol pe birime manušen save ano rojipe molin pe lese rat thaj đive? Vov li ka ačhavol len te ađućaren?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
Vaćarav tumenđe, kaj sigate ka dol len pravda. Al me, o Čhavo e manušeso, kana ka avav ki phuv, ka arakhav li maškare manuša gasavo pačajipe?”
9 I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
Tegani o Isus vaćarda jekh paramič kolenđe save dije gođi pese kaj si čačutne thaj korkore pes dikhlje pobaren averendar:
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
“Duj manuša đele ano Hram te molin pe e Devlese: Jekh sasa farisejo, a dujto carinco.
11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
O farisejo ačhilo thaj molisada ane peste: ‘Devla! Hvaliv tut kaj naj sem sar kala avera manuša: čora, nepravednikura, preljubnikura il sar kava o carinco.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
Postiv duj droma ko kurko, dav tut dešto kotor tare sa so zaradiv.’
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
Al o carinco ačhilo odural. Ni manglja ni pe jakha te vazdol premalo nebo, nego čalada pe ano kolin te sikavol kobor lese pharo thaj vaćarda: ‘Devla, av milostivno manđe, e grešnikose!’
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
Vaćarav tumenđe: o carinco đelo čhere opravdimo anglo Dol, a na kava o farisejo. Golese so dži jekh, ko pes vazdol, ka avol ponizimo, thaj ko pes ponizil, ka avol vazdimo.”
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
Ande anglo Isus i e cikne čhavoren te čhuvol pe vasta pe lende thaj te blagoslovil len. Kana gova dikhlje e sikade, vaćarde lenđe te ni ćeren gova.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
Al o Isus dija len vika thaj phenda: “Mučhen e čhavoren te aven ke mande thaj ma ačhaven len, golese so gasavenđe preperol o Carstvo e Devleso!
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
Čače vaćarav tumenđe, ko ni primil o Carstvo e Devleso sar čhavoro, ni ka dol ane leste!”
18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? (aiōnios g166)
Jekh šorutno pučlja e Isuse: “Učitelju šukareja, so te ćerav te avol man džuvdipe bizo meripe?” (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
O Isus phenda lese: “Sose akhare man šukareja? Khoni naj šukar, samo o Dol.
20 Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
E Devlese zapovestura džane: ‘Ma čher preljuba’, ‘Ma mudar’, ‘Ma čor’, ‘Ma svedoči xoxavne’, ‘Poštuji će dade thaj će da!’”
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
O šorutno vaćarda: “Sa kava ćerdem tare mingro ternipe.”
22 Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
Kana šunda kava o Isus, vaćarda lese: “Vadži jekh trubul tut: bićin sa so isi tut, thaj e pare de e čororenđe thaj ka avol tu barvalipe ko nebo. Pale gova ava pale mande!”
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
Kana šunda gova o barvalo, sasa but bibaxtalo, golese kaj sasa le but barvalipe savo ni manglja te bićinol.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
Kana dikhlja o Isus kaj sasa bibaxtalo, vaćarda: “Kobor si pharo e barvalenđe te den ano Carstvo e Devleso!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
Poločhe si e kamilaće te načhol maškare kana e suvaće, nego o barvalo te dol ano Carstvo e Devleso!”
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
E manuša save šunde le, pučlje: “Onda ko šaj te avol spasimo?”
27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
O Isus phenda: “So si nemoguće e manušenđe, e Devlese si moguće.”
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
Tegani o Petar phenda: “Akh, amen ačhadam sa so sasa amen, te dža pale tute.”
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
O Isus vaćarda lenđe: “Čače vaćarav tumenđe: Dži jekh savo ačhada po čher, il e romnja, il e phralen, il e dade thaj deja, il e čhaven bašo Carstvo e Devleso,
30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný. (aiōn g165, aiōnios g166)
ka primil akana vadži pobut ke akava sveto kolestar so ačhada, thaj ka primil džuvdipe bizo meripe ko sveto savo ka avol.” (aiōn g165, aiōnios g166)
31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
Ćidija o Isus e dešuduje apostoluren thaj vaćarda lenđe: “Ake, dža upre ano Jerusalim. Odori ka ćerdol sa kova so e prorokura pisisade ano Sveto lil mandar, taro Čhavo e manušeso.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
Ka den man ke manuša save ni džanen e Devlese thaj ka maren muj mancar. Ka ladžaren man thaj ka čhungaren man.
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
Ka šibin man thaj ka mudaren man, al me o trito đive ka uštav tare mule.”
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
E sikade khanči ni haljarde tare gova so vaćarda o Isus. O značenje tare kala lafura sasa lendar garado thaj ni džanglje so sasa lenđe vaćardo.
35 I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
Kana o Isus reslo pašo foro Jerihon, sasa jekh koro manuš savo bešindoj mangljarola ko drom.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
Kana o koro šunda kaj pherdo manuša načhen, pučlja: “So si gova?”
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
Vaćarde lese kaj načhol o Isus taro foro Nazaret.
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
Tegani o koro dija vika: “Isuse, Čhaveja e Davideso, smilui tut pe mande!”
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
Nesave manuša save đele anglo Isus, phende lese te ma dol vika gaći, al vov vadži pozurale dija vika: “Čhaveja e Davideso, smilui tut pe mande!”
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
O Isus ačhilo thaj vaćarda te anen e kore manuše paše leste. Kana ande le, pučlja le o Isus:
41 Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
“So manđe te ćerav tuće?” Vov vaćarda: “Gospode! Mangav te dikhav!”
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
O Isus phenda lese: “Dikh! Ćiro pačajipe spasisada tut.”
43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
Thaj sigate dikhlja, đelo palo Isus thaj hvalisada e Devle. Savore save kava dikhlje, hvalisade e Devle.

< Lukáš 18 >