< Lukáš 18 >

1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
ישוע סיפר לתלמידיו משל, כדי להדגיש לפניהם את הצורך להתפלל תמיד ולא לוותר.
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
”בעיר אחת היה שופט, “פתח ישוע,”אשר לא כיבד את אלוהים ולא ירא מפניו, ואף לא חיבב את העם.
3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
”באותה עיר גרה אישה אלמנה, אשר באה אל השופט לעיתים קרובות והתחננה לפניו שישפוט בצדק בינה לבין יריבה המתנכל לה.
4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
זמן מה התעלם השופט מבקשתה עד שנמאסה עליו, ואמר בלבו:’אמנם איני ירא את אלוהים ואף איני מכבד את בני האדם,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
אולם מוטב שאצדיק את האישה הזאת במשפטה, שאם לא כן היא תמשיך להטריד אותי ולא תעזוב אותי במנוחה‘. “
6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
האדון המשיך:”שמעו מה שאומר השופט הרשע. אם אפילו שופט רשע זה נענה לתחינות האישה,
7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
האם אינכם חושבים שאלוהים ישפוט בצדק את בניו המתפללים אליו יומם ולילה? האם יתמהמה בעניינם?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
אלוהים יענה לתפילתם במהרה ויוציא את הצדק לאור. אולם כשבן־האדם יחזור, האם ימצא אמונה בארץ?“
9 I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
ישוע סיפר משל נוסף. הפעם היה המשל מכוון אל הגאוותנים החושבים את עצמם לצדיקים גמורים ומזלזלים באחרים:
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
”שני אנשים באו להתפלל בבית־המקדש. האחד היה פרוש גאה וצדיק בעיני עצמו, והשני היה גובה מכס רמאי.
11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
הפרוש הגאה התפלל כך:’אני מודה לך אלוהים על שאיני חוטא ככל האחרים, ובמיוחד שאיני חוטא כמו גובה־המכס הזה העומד כאן במקדש. מעולם לא רימיתי, לא עשקתי ולא נאפתי.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
אני צם פעמיים בשבוע ונותן לך, אלוהים, מעשר מכל רווחי‘.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
”לעומתו המוכס הרמאי שעמד במרחק מה, לא העז להרים את עיניו כשהתפלל, אלא הכה על חזהו בחרטה וקרא:’אלוהים, סלח לי. רחם על חוטא שכמוני‘.
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
אני אומר לכם, גובה־המכס ההוא הלך לביתו נקי מחטא, ולא כן הפרוש! כי מי שמכבד את עצמו יושפל ומי שמשפיל את עצמו יכובד.“
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
יום אחד הביאו כמה אמהות את ילדיהן אל ישוע כדי שיברך אותם, אבל התלמידים לא הניחו להם לגשת אליו.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
ישוע קרא אליו את התלמידים ואמר:”תנו לילדים לבוא אלי ואל תמנעו מהם, כי לכאלה שייכת מלכות האלוהים.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
אני אומר לכם: מי שלא מקבל את מלכות האלוהים כמו ילד, לא יוכל להיכנס אליה.“
18 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? (aiōnios g166)
איש מכובד אחד שאל את ישוע:”רבי הטוב, מה עלי לעשות כדי לזכות בחיי נצח?“ (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
”מדוע אתה קורא לי טוב?“שאל ישוע.”רק אלוהים טוב.
20 Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
אך בתשובה לשאלתך, הרי אתה מכיר את המצוות: לא תרצח, לא תנאף, לא תגנוב, לא תענה ברעך עד שקר, כבד את אביך ואת אמך.“
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
”את כל המצוות האלה אני שומר מילדותי“, השיב האיש.
22 Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
”עליך לעשות עוד דבר אחד“, אמר לו ישוע.”מכור את כל מה שיש לך ותן את הכסף לעניים – כך תאגור לך אוצר בשמים. אחר כך בוא אחרי.“
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
כאשר שמע האיש את דברי ישוע הלך משם בצער רב, כי היה עשיר מאוד.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
ישוע ליווה בעיניו את האיש ואמר לתלמידיו:”לאדם עשיר קשה מאוד להיכנס למלכות האלוהים.
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
קל יותר לגמל לעבור דרך חור המחט מאשר לאיש עשיר להיכנס למלכות האלוהים.“
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
”אם כל־כך קשה להיכנס למלכות האלוהים, מי, אם כן, יוכל להיוושע?“שאלו השומעים.
27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
השיב להם ישוע:”אלוהים יכול לעשות את מה שבני־האדם אינם יכולים!“
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
”אנחנו עזבנו הכול והלכנו אחריך!“אמר פטרוס לישוע.
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
”כן, “השיב ישוע,”וכל מי שעזב את ביתו, אשתו, אחיו, הוריו או ילדיו למען מלכות האלוהים,
30 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný. (aiōn g165, aiōnios g166)
יקבל בתמורה כפל כפליים בעולם הזה וחיי נצח בעולם הבא.“ (aiōn g165, aiōnios g166)
31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
ישוע קיבץ סביבו את שנים־עשר תלמידיו ואמר:”כידוע לכם אנחנו הולכים עכשיו לירושלים. כשנגיע לשם יתקיים כל מה שהנביאים אמרו על בן־האדם.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
ימסרו אותו לידי הגויים אשר יתעללו בו, ילעגו לו, ירקו בפניו,
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
יצליפו עליו בשוטים וימיתו אותו; אבל ביום השלישי יקום לתחייה.“
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
התלמידים לא הבינו את דבריו שהיו סתומים עבורם.
35 I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
בהתקרבם ליריחו ישב עיוור אחד בצד הדרך וקיבץ נדבות.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
קולות האנשים הרבים שעברו על פניו עוררו את סקרנותו, ולכן שאל:”מה מתרחש כאן?“
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
”ישוע מנצרת עובר לפניך!“השיבו לו.
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
מששמע זאת העיוור החל לצעוק:”ישוע בן־דוד, רחם עלי!“
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
האנשים שהלכו לפני ישוע גערו בעיוור וניסו להשתיקו, אך ללא הצלחה. צעקותיו הלכו וגברו:”בן־דוד, רחם עלי!“
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
קריאותיו הנואשות של העיוור הגיעו לאוזניו של ישוע והוא עצר.”הביאו אלי את האיש“, ציווה ישוע. כשהתקרב אליו העיוור שאל אותו ישוע:
41 Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
”מה אתה רוצה שאעשה למענך?“”אדוני, אני רוצה לראות!“התחנן העיוור.
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
”ראייתך ניתנה לך!“השיב ישוע.”אמונתך ריפאה אותך.“
43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
מיד שבה אליו ראייתו והוא הלך אחרי ישוע, מהלל ומשבח את האלוהים. גם שאר האנשים שראו את הפלא הללו ושיבחו את האלוהים.

< Lukáš 18 >