Lukáš 18
1 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
And he spoke to them a similitude also, that men should pray at all times, and not become weary.
2 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
There was a judge in a certain city, who feared not God, and regarded not men.
3 Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
And there was a certain widow in that city; and she came to him, and said: Vindicate me against my adversary.
4 A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
And he would not, for a long time: but afterwards, he said to himself: Though I fear not God, and regard not men,
5 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
yet, because this widow troubleth me, I will vindicate her; that she may not be always coming and troubling me.
6 I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
And our Lord said: Hear what the unjust judge saith.
7 A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
And will not God, much more, vindicate his chosen, who call upon him by day and by night; and have patience with them?
8 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
I tell you, He will vindicate them speedily. Yet the Son of man will come; and will he find faith on the earth?
9 I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
And he spake this similitude, against certain persons, who had confidence in themselves that they were righteous, and despised every one.
10 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
Two men went up to the temple to pray; the one a Pharisee, and the other a publican.
11 Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
And the Pharisee stood by himself, and prayed thus: God, I thank thee that I have not been like the rest of men, rapacious, oppressive, and adulterous; nor like this publican.
12 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
But I fast twice in a week, and tithe all I possess.
13 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
And the publican stood afar off, and would not even lift his eyes to heaven, but smote upon his breast, and said: God, be merciful to me, a sinner.
14 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
I say to you, that this man went down to his house justified, rather than the Pharisee. For every one that exalteth himself, will be humbled; and every one that humbleth himself, will be exalted.
15 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
And they brought to him infants, that he might touch them: and his disciples saw them, and rebuked them.
16 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
But Jesus called them, and said to them: Suffer little children to come to me, and forbid them not; for of those that are like them, of such is the kingdom of heaven.
17 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
Verily I say to you, That he who shall not receive the kingdom of God, as a little child, will not enter it.
And one of the chiefs asked him, and said to him: Good Teacher, what shall I do, that I may inherit eternal life? (aiōnios g166)
19 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
Jesus said to him: Why callest thou me, good? For, there is none good, except one; God.
20 Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
Thou knowest the commandments: Thou shalt not kill; and thou shalt not commit adultery; and thou shalt not steal; and thou shalt not testify a false testimony; honor thy father and thy mother.
21 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
He said to him: All these have I kept, from my childhood.
22 Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
And when Jesus heard these words, he said to him: One thing is lacking to thee: go, sell all that thou hast, and give to the poor; and thou wilt have a treasure in heaven; and come after me.
23 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
And he, when he heard these words, was dejected; for he was very rich.
24 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
And when Jesus saw that he was dejected, he said: How difficult it is, for those that have wealth to enter into the kingdom of God!
25 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
It is easier for a camel to enter the eye of a needle, than a rich man the kingdom of God.
26 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
They who heard it, said to him: Who then can have life?
27 A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
And Jesus said: Those things which, with men, cannot be, with God, can be.
28 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
Simon Cephas said to him: Lo, we have left every thing, and come after thee.
29 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
Jesus said to him: Verily I say to you: There is no man, who hath left houses, or parents, or brothers, or wife, or children, for the sake of the kingdom of God,
31 Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
And Jesus took his twelve, and said to them: Behold, we are going up to Jerusalem; and all the things written in the prophets, concerning the Son of man, will be fulfilled.
32 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
For he will be delivered over to the Gentiles; and they will mock him, and spit in his face;
33 A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
and will scourge him, and will treat him with ignominy, and will kill him; and, the third day, he will arise.
34 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
But not one of these things, did they understand; but this subject was hidden from them, and they knew not the things told to them.
35 I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
And as they came near to Jericho, a blind man was sitting by the side of the way, begging.
36 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
And he heard the noise of the multitude that passed, and inquired what it was.
37 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
They say to him: Jesus the Nazarean is passing by.
38 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
And he called out, and said: Jesus, Son of David, have mercy on me.
39 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
And they that went before Jesus rebuked him, that he might be silent. But he cried out the more, Son of David, have mercy on me.
40 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
And Jesus stood, and commanded him to be called to him. And when he came to him, he asked him,
41 Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
and said to him: What wilt thou, that I do for thee? And he said: My Lord, that I may see.
42 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
And Jesus said to him: See thou; thy faith hath vivified thee.
43 A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
And immediately he saw. And he followed after him, and glorified God. And all the people who beheld, gave glory to God.
