Lukáš 17

1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.

Men han sagde til sine Disciple: „Det er umuligt, at Forargelser ikke skulde komme; men ve den, ved hvem de komme!

2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

Det er bedre for ham, om en Møllesten er lagt om hans Hals, og han er kastet i Havet, end at han skulde forarge een af disse smaa.

3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

Vogter paa eder selv! Dersom din Broder synder, da irettesæt ham; og dersom han angrer, da tilgiv ham!

4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

Og dersom han syv Gange om Dagen synder imod dig og syv Gange vender tilbage til dig og siger: Jeg angrer det, da skal du tilgive ham.‟

5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

Og Apostlene sagde til Herren: „Giv os mere Tro!‟

6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

Men Herren sagde: „Dersom I havde Tro som et Sennepskorn, da kunde I sige til dette Morbærfigentræ: Ryk dig op med Rode, og plant dig i Havet, og det skulde adlyde eder.

7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?

Men hvem af eder, som har en Tjener, der pløjer eller vogter, siger til ham, naar han kommer hjem fra Marken: Gaa straks hen og sæt dig til Bords?

8 Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?

Vil han ikke tværtimod sige til ham: Tilbered, hvad jeg skal have til Nadvere, og bind op om dig, og vart mig op, medens jeg spiser og drikker; og derefter maa du spise og drikke?

9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.

Mon han takker Tjeneren, fordi han gjorde det, som var befalet? Jeg mener det ikke.

10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

Saaledes skulle ogsaa I, naar I have gjort alle de Ting, som ere eder befalede, sige: Vi ere unyttige Tjenere; kun hvad vi vare skyldige at gøre, have vi gjort.‟

11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

Og det skete, medens han var paa Vej til Jerusalem, at han drog midt imellem Samaria og Galilæa.

12 A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

Og da han gik ind i en Landsby, mødte der ham ti spedalske Mænd, som stode langt borte,

13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

og de opløftede Røsten og sagde: „Jesus, Mester, forbarm dig over os!‟

14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

Og da han saa dem, sagde han til dem: „Gaar hen og fremstiller eder for Præsterne!‟ Og det skete, medens de gik bort, bleve de rensede.

15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

Men en af dem vendte tilbage, da han saa, at han var helbredet, og priste Gud med høj Røst.

16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

Og han faldt paa sit Ansigt for hans Fødder og takkede ham; og denne var en Samaritan.

17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

Men Jesus svarede og sagde: „Bleve ikke de ti rensede? hvor ere de ni?

18 Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

Fandtes der ingen, som vendte tilbage for at give Gud Ære, uden denne fremmede?‟

19 I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.

Og han sagde til ham: „Staa op, gaa bort; din Tro har frelst dig!‟

20 Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.

Men da han blev spurgt af Farisæerne om, naar Guds Rige kommer, svarede han dem og sagde: „Guds Rige kommer ikke saaledes, at man kan vise derpaa.

21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

Ikke heller vil man sige: Se her, eller: Se der er det; thi se, Guds Rige er inden i eder.‟

22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.

Men han sagde til Disciplene: „Der skal komme Dage, da I skulle attraa at se en af Menneskesønnens Dage, og I skulle ikke se den.

23 A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.

Og siger man til eder: Se der, eller: Se her er han, saa gaar ikke derhen, og løber ikke derefter!

24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

Thi ligesom Lynet, naar det lyner fra den ene Side af Himmelen, skinner til den anden Side af Himmelen, saaledes skal Menneskesønnen være paa sin Dag.

25 Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.

Men først bør han lide meget og forkastes af denne Slægt.

26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

Og som det skete i Noas Dage, saaledes skal det ogsaa være i Menneskesønnens Dage:

27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

De spiste, drak, toge til Ægte, bleve bortgiftede indtil den Dag, da Noa gik ind i Arken, og Syndfloden kom og ødelagde alle.

28 A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

Ligeledes, som det skete i Loths Dage: De spiste, drak, købte, solgte, plantede, byggede;

29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.

men paa den Dag, da Loth gik ud af Sodoma, regnede Ild og Svovl ned fra Himmelen og ødelagde dem alle:

30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

paa samme Maade skal det være paa den Dag, da Menneskesønnen aabenbares.

31 V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

Paa den Dag skal den, som er paa Taget og har sine Ejendele i Huset, ikke stige ned for at hente dem; og ligesaa skal den, som er paa Marken, ikke vende tilbage igen!

32 Pomněte na Lotovu ženu.

Kommer Loths Hustru i Hu!

33 Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.

Den, som søger at bjærge sit Liv, skal miste det; og den, som mister det, skal beholde Livet.

34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

Jeg siger eder: I den Nat skulle to Mænd være paa eet Leje; den ene skal tages med, og den anden skal lades tilbage.

35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

To Kvinder skulle male paa samme Kværn; den ene skal tages med, og den anden skal lades tilbage.

36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

[To Mænd skulle være paa Marken; den ene skal tages med, og den anden skal lades tilbage.‟]

37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

Og de svare og sige til ham: „Hvor, Herre?‟ Men han sagde til dem: „Hvor Aadselet er, der ville ogsaa Ørnene samle sig.‟