< Lukáš 17 >

1 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.
Te phoeiah a hnukbang rhoek te, “Thangkui te a thoeng pawt ham om tloel coeng. Tedae anunae anih lamloh aka thoeng sak aih.
2 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
He camoe rhoek khuikah pakhat a khah ham lakah tah a rhawn ah lungto phaklung a oi tih tuili la voei koinih anih ham hoeikhang lah.
3 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
Namamih te ngaithuen uh, na manuca loh a tholh atah amah te toel, a yut atah anih te hlah laeh.
4 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
Hnin at neh nang soah voei rhih tholh coeng dae namah taengla voei rhih ha bal tih, “Ka yut,” a ti coeng atah anih te hlah laeh,” a ti nah.
5 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
Caeltueih rhoek loh Boeipa taengah, “Kaimih ham tangnah han thap lah,” a ti uh.
6 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
Tedae Boeipa loh, “Tangnah he mukang mu tet na khueh uh koinih, hekah thaihae kung he, 'Phong uh lamtah tuili ah phung,’ na ti uh mai cakhaw nangmih kah te a ngai ni.
7 Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?
Nangmih khuiah sal aka khueh te tah lai a thol pah tih boiva a dawn pah. Lohma lamkah a paipaek vaengah anih te u long, ‘Ha kun lamtah cawt ngol dae,’ a ti na eh?
8 Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?
Anih te, “Mebang khaw tawn lamtah ka ca eh?, te phoeiah cihnin vaep lamtah ka caak ka ok vaengah kai taengah thotat, te phoeiah ni na caak na ok eh?, 'ti na mahpawt nim?
9 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.
A uen te a saii dongah sal soah lungvatnah khueh mapawt nim?
10 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
Nangmih khaw, nangmih ng'uen te boeih na saii uh tangloeng dae, ' kaimih tah sal hlangkhue hlangvaih rhoek ni, saii ham a kuek te ni n'saii, 'ti uh mai,” a ti nah.
11 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
Jerusalem la a caeh a om vaengah Jesuh tah Samaria neh Galilee laklo longah cet.
12 A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.
Te vaengah vangca pakhat la a kun hatah hmaibae hlang parha loh Jesuh te a doe uh tih amamih tah soei pai uh.
13 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
Te phoeiah a ol a huel uh tih, “Boeipa Jesuh kaimih n'rhen lah,” a ti uh.
14 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
Amih te a hmuh vaengah, “Cet uh lamtah namamih te khosoih rhoek taengah tueng uh,” a ti nah. Tedae a caeh uh li vaengah mah amih te boeih cim uh.
15 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.
Tedae amih khuikah pakhat long tah a hoeih te a hmuh vaengah bal tih ol ue la Pathen te a thangpom.
16 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
Te phoeiah anih tah Samaria dae ni a kho kung ah maelhmai a buluk thil tih Jesuh te a uem.
17 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?
Te dongah Jesuh loh a doo tih, “Parha la a cim uh moenih a? Pako rhoek ta melae?,”
18 Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
Anih kholong hlang pawt atah Pathen te thangpomnah paek ham aka bal hmu uh boel saeh a?” a ti nah.
19 I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.
Te phoeiah anih te, “Thoo, cet laeh, namah kah tangnah loh namah ng'khang coeng,” a ti nah.
20 Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.
Pathen kah ram ha pawk vaengkah te Pharisee rhoek loh a dawt dongah amih te a doo tih, “Pathen kah ram tah hmuhnah neh ha pawk moenih.
21 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
“'He la he, ke la ke, 'ti uh mahpawh. Pathen kah ram tah namamih khuiah ni a om te,” a ti nah.
22 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.
Te phoeiah hnukbang rhoek te, “Khohnin ha pawk vaengah hlang capa kah khohnin te hnin at hmuh ham na hue uh suidae na hmuh uh mahpawh.
23 A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.
Nangmih taengah, 'Ke la ke, he la he,’ a ti uh akhaw cet uh boeh, hnuktlak uh boeh.
24 Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
Khophaa loh phaa tih vaan hmui pakhat lamkah loh vaan hmui pakhat la sae ni. Hlang capa tah amah tue vaengah ha om tangloeng bitni.
25 Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.
Tedae lamhma la muep a patang ham neh tahae cadil loh a hnawt ham khaw a kuek.
26 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
Noah tue vaengkah a om vanbangla, hlang capa kah a tue vaengah khaw om van ni.
27 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
Noah lawng khuila a kun khohnin duela yuloh rhaihlan neh a caak a okuh. Te dongah tuliii ha pawk vaengah boeih poci.
28 A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
Lot kah khohnin vaengah khaw amah boeiloeih la om uh tih a caak uh, a ok uh, a lai uh, a yoih uh, a tawn uh, a sak uh.
29 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.
Tedae Sodom lamkah loh Lot a caeh khohnin ah, vaan lamkah hmai neh kat a tlan pah tih boeih poci.
30 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
Hlang capa a pumphoe tue vaengah amah boeiloeih la om ni.
31 V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
Te khohnin vaengah imphu ah aka om tah, im khuikah a hno te loh hamla suntla boel saeh. Lohma kah long khaw a hnuk la mael van boel saeh.
32 Pomněte na Lotovu ženu.
Lot yuu te poek uh.
33 Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.
A hinglu te kutloh ham aka toem long tah poci ni, tedae aka hlong long tah tekah a hing thil ni.
34 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
Nangmih taengah ka thui, tekah khoyin ah panit loh thingkong pakhat dongah om rhoi cakhaw, pakhat te a khuen vetih pakhat te a hlun ni.
35 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
Amah nawn ah ah sum aka kuelh panit om ni. Pakhat te a khuen vetih, pakhat a hlun ni,” a ti nah.
36 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
Te dongah amah te a doo uh tih, “Melae Boeipa,” a ti nauh.
37 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
Tedae amih te, “Rhok te tah langta loh pahoi a bo van ni,” a ti nah.

< Lukáš 17 >