Lukáš 16
1 Pravil pak i k učedlníkům svým: Èlověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
THEN said he also to his disciples, There was a certain rich man, who had a steward; and he received an information against him, as having dissipated his treasures.
2 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
And calling him, he said to him, What is this report I hear of thee? give up the account of thy stewardship; for thou mayest be no longer in that office.
3 I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
Then the steward said within himself, What shall I do? because my master is taking away the stewardship from me: to dig, I have not the strength; to beg, I am ashamed.
4 Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
I know what I will do, that, when I am removed from the stewardship, they may entertain me at their houses.
5 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
So calling upon every one of his master’s debtors, he said to the first, How much owest thou to my master?
6 A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
And he said, A hundred baths of oil. And he said, Take thy account, and sit down directly, and write fifty.
7 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
Then said he to another, And how much owest thou? And he said, An hundred core of wheat. And he saith to him, Take thy account, and write fourscore.
8 I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech. (aiōn g165)
And the master praised the unjust steward, because he had acted providently: for the children of this world are more provident among their own generation of men, than the children of light. (aiōn g165)
9 I jáť pravím vám: Èiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů. (aiōnios g166)
And I say unto you, Make yourselves friends with the unrighteous mammon that when ye fail, they may receive you into the eternal mansions. (aiōnios g166)
10 Kdožť jest věrný v mále, i ve mnozeť věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
He that is faithful in the least thing, is faithful also in much: and he who is unjust in the least, is unjust also in much.
11 Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svěří?
If therefore ye have not been faithful in the unrighteous mammon, who will entrust you with the true?
12 A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
and if ye have not been faithful in that which belongs to another, who will give up to you that which is your own?
13 Nižádný služebník nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
No domestic can serve two masters: for either he will hate the one, and love the other; or he will cleave to the one, and neglect the other. Ye cannot serve God and mammon.
14 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
Then the Pharisees also, who were dear lovers of money, heard all these things, and they sneered at him.
15 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
And he said unto them, Ye are they who affect to be righteous persons before men; but God knoweth your hearts: for that which is highly esteemed among men, is an abomination in the sight of God.
16 Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
The law and the prophets were until John: since that the kingdom of God is preached, and every man presseth into it.
17 Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
But it is easier for heaven and earth to pass away, than for one tittle of the law to fail.
18 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
Every one who putteth away his wife and marrieth another, committeth adultery: and every one who marrieth a woman divorced from her husband, committeth adultery.
19 Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
Now there was a certain rich man, and he was clothed in purple and fine linen, making splendid entertainments every day:
20 A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý,
and there was a certain pauper, named Lazarus, who was laid at his gate covered with ulcers,
21 Žádaje nasycen býti z drobtů, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
and importunately desiring to be fed with the crumbs which fell from the rich man’s table: yea even the dogs came and licked his ulcers.
22 I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
Now it came to pass that the poor man died, and was carried up by angels into the bosom of Abraham. Then the rich man also died, and was buried:
23 Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho. (Hadēs g86)
and in hell, lifting up his eyes, being in torments, he seeth Abraham at a vast distance, and Lazarus in his bosom. (Hadēs g86)
24 I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
And crying out, he said, Father Abraham, have compassion on me, and send Lazarus, that he may dip the tip of his finger in water, and cool my tongue; for I am tormented with this flame.
25 I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
But Abraham said, Son, remember that thou hast received thy good things during thy life, and Lazarus, in like manner, what was afflictive: but now he is comforted, and thou art tormented.
26 A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám přijíti.
And besides all these considerations, between us and you there is a vast chasm fixed: so that they who might be willing to pass from hence to you, cannot; neither can they pass through to us, from thence.
27 I řekl: Ale prosím tebe, Otče, abys ho poslal do domu otce mého.
And he said, I entreat thee then, father, that thou wouldest send him to my paternal mansion:
28 Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
for I have five brothers: that he may testify to them, that they also come not into this place of torment.
29 I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a Proroky, nechť jich poslouchají.
Abraham saith to him, They have Moses and the prophets; let them hearken to them.
30 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.
But he said, Ah no, father Abraham! but if one came to them from the dead, they will repent.
31 I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.
Then he said to him, If they hearken not to Moses and the prophets, neither will they be persuaded though one rose from the dead.
