Lukáš 14
1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
And it came to pass, when he had come into the house of one of the chief men of the Pharisees on the sabbath to eat bread, that they were watching him.
2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.
And lo! there was a certain man before him, who had the dropsy.
3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
And Jesus answering spoke to the lawyers and Pharisees, saying, Is it lawful to cure on the sabbath, or not?
4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
But they were silent. And taking hold of him, he cured him, and sent him away.
5 A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
And he answered them and said, Who is there of you, who, if his son or his ox fall into a pit, will not immediately pull him out on the sabbath-day?
6 I nemohli jemu na to odpovědíti.
And they could make no answer to this.
7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali, ) řka k nim:
And he spoke a parable to those who were invited, when he observed how they chose out the highest places at the table, saying to them,
8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.
When thou art invited by any one to a wedding, do not take the highest place, lest one more honorable than thou may have been invited by him;
9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
and he who invited thee and him come and say to thee, Give place to this man; and then thou wilt begin with shame to take the lowest place.
10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
But when thou art invited, go and recline in the lowest place, that when he who invited thee cometh, he may say to thee, Friend, go up higher. Then wilt thou have honor in the presence of all who are at table with thee.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
For every one that exalteth himself will be humbled; and he that humbleth himself will be exalted.
12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
And he said also to him who invited him, When thou makest a dinner or a supper, do not invite thy friends, nor thy brothers, nor thy kinsmen, nor rich neighbors; lest they too invite thee in return, and a recompense be made thee.
13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
But when thou makest a feast, call the poor, the maimed, the lame, the blind;
14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
and thou shalt be blessed, because they cannot recompense thee; but thou shalt be recompensed at the resurrection of the righteous.
15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
And one of those who were at table with him, hearing this, said to him, Blessed is he who shall eat bread in the kingdom of God.
16 On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
And he said to him, A certain man made a great supper, and invited many.
17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.
And at the hour of supper he sent his servant to say to those who had been invited, Come, for things are now ready.
18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
And all with one accord began to excuse themselves. The first said to him, I have bought a piece of land, and must needs go out and see it; I pray that I may be excused.
19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
And another said, I have bought five yoke of oxen, and am going out to try them; I pray that I may be excused.
20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
And another said, I have married a wife, and therefore I cannot come.
21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
And the servant came, and reported these things to his lord. Then the master of the house, being angry, said to his servant, Go out quickly into the streets and lanes of the city, and bring in hither the poor, and the maimed, the blind, and the lame.
22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
And the servant said, Lord, what thou didst command hath been done, and yet there is room.
23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
And the lord said to the servant, Go out into the highways and hedges, and constrain them to come in, that my house may be filled.
24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
For I say to you, that none of those men who were invited shall taste of my supper.
25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
And great multitudes were going with him; and he turned and said to them,
26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
If any one cometh to me, and hateth not his father and mother and wife and children and brothers and sisters, yea, and his own life also, he cannot be my disciple.
27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
Whoever doth not bear his own cross and follow me, cannot be my disciple.
28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
For which of you, intending to build a tower, doth not sit down first and count the cost, whether he hath the means to finish it?
29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,
lest haply when he hath laid a foundation, and is not able to finish, all that behold begin to make sport of him,
30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
saying, This man began to build, and was not able to finish.
31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
Or what king, setting out to give battle to another king, will not first sit down and consider whether he be able with ten thousand to meet him that cometh against him with twenty thousand?
32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
Else, while the other is yet a great way off, he sendeth an embassy, and asketh conditions of peace.
33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
So likewise, whoever of you doth not forsake all that he hath, cannot be my disciple.
34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
Salt then is good; but if the salt itself have lost its savor, wherewith shall it be seasoned?
35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.
It is fit neither for the land, nor for the dunghill; men cast it out. He that hath ears, let him hear.
