Lukáš 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
There were present at the same time, some that told Him of the Galileans, whose blood Pilate had mingled with their sacrifices.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
And Jesus answering said unto them, Do ye think that these were sinners above all the Galileans, because they suffered such things?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
I tell you, No: but, unless ye repent, ye shall all likewise perish.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
Or those eighteen, upon whom the tower in Siloam fell, and killed them, do ye think that they were sinners above all the inhabitants in Jerusalem?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
I tell you, No: but, unless ye repent, ye shall all likewise perish.
6 Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
And He spake this parable, A certain man had a fig-tree planted in his vineyard, and he came seeking fruit on it, but found none.
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
And he said to the vine-dresser, behold, these three years I come seeking fruit on this fig-tree, and find none: cut it down, why should it cumber the ground?
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
And he said to him, Sir, let it alone this year also, till I dig about it, and lay dung to it:
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
then perhaps it may bear fruit; if not, afterwards cut it down.
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
And when He was teaching in one of the synagogues on the sabbath-day,
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
there was a woman that had a spirit of infirmity eighteen years, and was bowed together, and utterly unable to lift herself upright.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
And when Jesus saw her, He called her to Him, and said to her, Woman, thou art loosed from thine infirmity.
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
And He laid his hands upon her; and immediately she was made straight, and glorified God.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
But the ruler of the synagogue, being provoked that Jesus had wrought a cure on the sabbath-day, said to the people, There are six days in which ye ought to work; on these therefore come and be healed, and not on the sabbath-day.
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
The Lord therefore answered him and said, Thou hypocrite, does not any of you on the sabbath loose his ox or his ass from the stall and lead him away to watering?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
And might not this woman, a daughter of Abraham, whom Satan hath bound these eighteen years, be loosed from this bond on the sabbath-day?
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
Upon his saying this, all his adversaries were ashamed: but the people rejoiced for all the glorious things that were done by Him.
18 I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
Then said He, To what is the kingdom of God like, and to what shall I compare it?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
It is like a grain of mustard-seed, which a man took and sowed in his garden, and it grew, and became a great tree, and the birds of the air lodged in it's boughs.
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
And again He said, To what shall I compare the kingdom of God?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
It is like leaven, which a woman took and put into three measures of meal, till the whole was leavened.
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
And he went through the cities and villages teaching, as He journeyed towards Jerusalem.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
And one said to Him, Lord, are there but few that shall be saved?
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
But He said unto them, Strive to enter in at the strait gate; for I tell you, many will desire to enter in, and shall not be able.
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
When the master of the house shall have risen up and shut the door, and ye begin to stand without and knock at the door saying, Lord, Lord, open unto us; and He shall answer and say to you, I know you not, whence ye are:
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
then shall ye begin to say, We have eaten and drank in thy presence,
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
and thou hast taught in our streets, But He will say, I tell you, I know you not, whence ye are; depart from me all ye workers of iniquity:
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
and there shall be weeping and gnashing of teeth, when ye see Abraham, and Isaac, and Jacob, and all the prophets in the kingdom of God, and you yourselves shut out.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
Yea they shall come from the east, and from the west, and from the north, and from the south, and shall sit down in the kingdom of God.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
And behold, there are some last who shall be first, and there are first that shall be last.
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
At the same time came some of the pharisees, and said to Him, Go out and depart hence, for Herod intends to kill thee.
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
And He said to them, Go, tell that fox, Behold, I cast out demons and perform cures today and to-morrow; and in a little while I am to be perfected:
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
but I must procede to-day and to-morrow and the following; for it cannot be supposed that a prophet should be cut off but in Jerusalem.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
O Jerusalem, Jerusalem, that killest the prophets and stonest them that are sent unto thee, how often would I have gathered thy children, as a hen gathers her brood under her wings, and ye would not?
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Behold, your house is left unto you desolate: and I assure you ye shall not see me again till the time come when ye shall say, Blessed is He that cometh in the name of the Lord.
