Lukáš 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
Now there were some present at that very time who told Jesus about the Galileans whose blood Pilate had mixed with their sacrifices.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
Jesus responded to them, “Do you think that those Galileans were worse sinners than all the other Galileans because they suffered such things?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
No, I tell you, but if you do not repent, you will all likewise perish.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
Or those eighteen who were killed when the tower in Siloam fell on them, do you think that they were worse offenders than all the other people who dwell in Jerusalem?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
No, I tell you, but if you do not repent, you will all likewise perish.”
6 Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
Then he told this parable: “A man had a fig tree planted in his vineyard, and he came looking for fruit on it, but did not find any.
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
So he said to the vinedresser, ‘Behold, for three years I have come looking for fruit on this fig tree and have not found any. Cut it down! Why should it use up the soil?’
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
But the vinedresser answered him, ‘Sir, allow it to remain for this year also, and I will dig around it and put manure on it.
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
If it bears fruit, fine; but if not, yoʋ can cut it down in the coming year.’”
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
One Sabbath Jesus was teaching in one of the synagogues.
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
And behold, there was a woman who had suffered from a spirit of disability for eighteen years. She was bent over and could not stand up completely straight.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
When Jesus saw her, he called her over and said to her, “Woman, yoʋ are set free from yoʋr disability.”
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
Then he laid his hands on her, and at once her back was made straight, and she began glorifying God.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
But the ruler of the synagogue, indignant because Jesus had healed on the Sabbath, said to the crowd in response, “There are six days in which work should be done; so come and be healed on those days and not on the Sabbath day.”
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
Then the Lord answered him, “Hypocrites! Do not each of you on the Sabbath untie yoʋr ox or donkey from the manger, lead it away, and give it water?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
Then should not this woman, a daughter of Abraham whom Satan has bound for eighteen long years, be released from this bondage on the Sabbath day?”
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
When he said this, all his adversaries were put to shame, and the entire crowd was rejoicing over all the glorious things that he was doing.
18 I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
Then Jesus said, “What is the kingdom of God like? To what should I compare it?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
It is like a grain of mustard seed that a man took and sowed in his garden. It grew and became a large tree, and the birds of the sky nested in its branches.”
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
Again he said, “To what should I compare the kingdom of God?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
It is like leaven that a woman took and mixed into three measures of flour until it had all been leavened.”
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
Then Jesus traveled through towns and villages, teaching and making his way to Jerusalem.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
Someone said to him, “Lord, are there only a few who are being saved?” Jesus said to them,
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
“Strive to enter through the narrow gate. For many, I tell you, will seek to enter and will not be able to.
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
Once the master of the house gets up and shuts the door, you will begin to stand outside and knock at the door, saying, ‘Lord, Lord, open the door for us.’ But he will answer you, ‘I do not know you or where you are from.’
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
Then you will begin to say, ‘We ate and drank in yoʋr presence, and yoʋ taught in our streets.’
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
But he will say, ‘I tell you, I do not know you or where you are from. Depart from me, all you workers of unrighteousness.’
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
In that place there will be weeping and gnashing of teeth, when you see Abraham, Isaac, Jacob, and all the prophets in the kingdom of God, but you yourselves cast out.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
People will come from east and west, and from north and south, and recline at the banquet table in the kingdom of God.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
And behold, some are last who will be first, and some are first who will be last.”
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
On that same day some Pharisees came up and said to Jesus, “Leave this place and go somewhere else, for Herod wants to kill yoʋ.”
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
But he said to them, “Go tell that fox, ‘Behold, I will continue casting out demons and performing healings today and tomorrow, and on the third day I will finish my work.’
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
Nevertheless, I must go on my way today, tomorrow, and the following day, for it is unthinkable that a prophet should perish outside of Jerusalem.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
O Jerusalem, Jerusalem, the city that kills the prophets and stones those who are sent to yoʋ! How often I have wanted to gather yoʋr children together as a hen gathers her brood under her wings, but you were not willing!
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Behold, your house is left to you desolate. I tell you, you will certainly not see me again until the time comes when you say, ‘Blessed is he who comes in the name of the Lord!’”
