Lukáš 12
1 A vtom, když mnozí zástupové scházeli se, takže jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, jenž jest pokrytství.
Aša mulc ominj su sakupilit dă mar kălka una pă alt kic as re pă lănga Isus. Ali Isus elši u zăs alu učenici aluj: “Loc sama dă kvascu alu farizej! Ala kvas ăj licemjerje.
2 Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; ani jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno.
Njimika nuj akupirit šje no fi dăskupirit, njiš una tajnă kari no fi šćută.
3 Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste sobě v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách.
Aša dakă ac zăs šjeva ăm tunjerik su šći ăm lumină, šă dakă ac šupunjit šjeva ăm soba avostră aje isto u fi mužjit pă krovur dă kăš.”
4 Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, jenž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili.
Isus u zăs: “Urtašji amej lasăcămă să vă zăk, nu vă fijă frikă dă eje kari numa vă poći amură tela šă nu poći njimika să vă fakă.
5 Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýžto, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě, pravím vám, toho se bojte. (Geenna g1067)
Ju vuj zăšji dă šjinji trăbă să vă fijă frikă. Fijă vă frikă dă Dimizov kari poči să amori, atunšje vă poči vărlji ăm pakao. Da anume, dă jăl vă trăbă să vă fijă frikă. (Geenna g1067)
6 Zdaliž neprodávají pět vrabců za dva haléře? Avšak ani jeden z nich není v zapomenutí před Bohem.
Nus šinšj (5) vrăbuj văndući dă doj banj? Dimizov nu mujtă pă njime.
7 Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni zečteni jsou. Protož nebojtež se, mnohemť vy vrabce převyšujete.
A avovă čak šă păru pă kap vi umărat. Nu vă fijă frikă! Voj ščec maj vredni dă gărmadă dă vrăbuj.”
8 Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími.
Isus u zăs: “Šjinji gođ pă pămănt mu priznali pă minji ăm nenće alu ominj, Ju Fišjoru Omuluj isto uj priznali pă jăl ăm nenće lu anđelji alu Dimizov.
9 Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími.
Ala kari pă minji nu mu priznali pă pămănt ju muj odreknuli dă jăl la anđeljilje alu Dimizov.
10 A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.
Dakă bilo šjinji svitešći vorba protiv dă minji Fišjoru Omuluj aluje poći fi jirtat; ali dakă šjinjiva svitešči mišjunj dă Duhu Svănt, grehula no fi jirtat.
11 Když pak vás voditi budou do škol a k vladařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili.
Dakă vu adušji la sud ăm sinagogur šă la poglavicur šă vladarur, nu vă brigalec kum šă ku šje muj branali, ili šje să zăk.
12 Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti.
Kănd u vinji vreme, Duhu Svănt ću ănvăca šje trăbă să zăšj.”
13 I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.
Unu dăm ominj ăm gărmadă u zăs alu Isus: “Učitelju ză alu fračilje amnjov să să ămperci ku minji šje anj kăpătat.”
14 A on řekl jemu: Èlověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi?
Isus u odbilit šă zăšje: “Omulji, šinji mu pus pă minji dă sudac, să ămpărc ăntri voj doj?”
15 I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.
Atunšje kănd u svătit alu toc kutotu, Isus u zăs: “Băgăc sama šă păzăcăvă dă pulkučală! Dakă šjinjiva ari mult, tod daje kustu aluj nuj siguran bez obzira kă ari kutotu.”
16 Pověděl jim také i podobenství, řka: Èlověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.
Isus u spus maj una usporedbă: “Are akulo om găzdak făr dă firi kari ave tălek šă tălekula u adus mult plod.
17 I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?
Šă jăl šu zăs săngur aluj: ‘Šje să fak kă nam dăstul lok să puj ăndărăt šje mu kriskut?’
18 I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.
Atunšje, jăl u zăs: ‘Aša uj fašji: Ju uj răstuna skladišturlje amelji šă uj gradali maj mari, dăstul dă mari să spremălesk kutotu šje mu kriskut.’
19 A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli.
Šă ju muj zăšji alu duša ame: ‘Aj mulći bunji stvarur aku, šă dă mulc ej šje ur vinji. Odmoruleščići, mănănkă šă be, šă ănfulušeščići!’
20 I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?
Ali Dimizov ju zăs aluj: ‘Tu omulje făr dă firi! Mar ăm asta nopći uj šjire duša ata. Atunšje šjinji u ave korist dăm stvarurlje šje caj pus ăndărăt?’
21 Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.
Aša păce omu kari ăš akulježi găzdăšijilje păntru jăl săngur, a nu su găzdašjit ăm oči alu Dimizov.”
22 Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.
Kapu u zăs Isus alu učenici: “Daje vă zăk: voj nu trăbă să vă brigalec, dă kustu avostru, šă să fijec ăm brigur šje vic mănka, ili să vă brinulec ăm šje vic ămbrăka.
23 Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv.
Daje kă kustu ăj maj vrednă dă kit mănkare, šă tela maj mult dă kit colu.
24 Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?
Numa ujtăcăvă la găgărašć. Jej njišj nu samănă, njišj nu akulježi. Jelji nari skladište ili šupă, šă tod daje Dimizov lji rănješći. Nu ščec voj maj vredni dă vrabujrljelje?
25 A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?
Poči šjinjiva dăm voj ku brigurlje produžuli kustu?
26 Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte?
Dakă, nu pučec să făšjec niti maj măkăčelji, adăšje ščec ăm brigur dă kutotu ostalo?
27 Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.
Numa ujtăcăvă la flor ăm telek! Jelji niti să trudulešći niti fašji colji ali ju vă zăk, kă njiš Car Salomon ăm găzdăšije alor nu are ămbrăkat aša măndru ka florurlje ăm telek.
28 A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?
Ali dakă Dimizov dă dastafel măndremi alu jarbă kari kustă astăs, šă să bagă ăm fok, kit atunšje maj mult u da jăl avovă. O voj avec mikă ănkriđală!
29 I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte.
Dăm ala rănd nu vă gănđec šje vic mănka šă šje vic be. Nu vă uznemirilec!
30 Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete.
Dă kutotu aje să brinulešći ominj făr dă Dimizov. Ăngănđecăvă kă Tata avostru dăm nor šćijă šje vă trăbă.
31 Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.
Šă anume tražalec kraljevstva alu Dimizov elši šă kutotu ostalo vu fi dat.
32 Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.
O mikă stadă, nuc fijă frikă, kă Tata avostru să ănfălušešći să vă apušji ăm kraljevstva aluj.
33 Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne, v nebesích, kdežto zloděj dojíti nemůž, a kdež mol nekazí.
Vinđec kutotu šje avec šă dăđec alu sărašj. Aša adunăcăvă tăšč kari nu su puće rupi, šă găzdăšijă să vă fijă ăm nor kari nu propadalešči, hunđi lotri nor puće vinji, niti găndašji să mănăšji!
34 Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.
Daje kă sufljičilje avoštri u fi hunđi ăj blago avostru.”
35 Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.
Isus u zăs alu učenici: “Fijec spremni dă lukru, la să fijec opremilică šă ăm mănjilje avoštri lasă fijă luminjilje acăcaći.
36 A vy podobni buďte lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.
Aša u fi ka slugurlje kari u ašćiptat pă gospodaru aluj să să ăntorkă dă pă nuntă, spremni să ăj dăsvăkă kum u kukunji pă ušă.
37 Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a káže jim sednouti za stůl, a chodě, bude jim sloužiti.
Măndremi alu eje slugur kari u fi skulac, kănd u vinji gospodaru! Anume ju vă zăk: Domnu šu punji săngur kintrinca să lji služulaskă šă lju punji să šadă la masă šă lju dvoruli.
38 A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetí bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou služebníci ti.
Šă kănd u vinji gospodaru ăm miržuku dă nopči ili dăspru zua šă lju afla aša, măndremi u fi alu ala slugur!
39 Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.
Slušulecămă dă asta: ka să šćijă gazda ăm kari šas u vinji lotru, jăl ar păză šă nar lăsa să ăj fijă provalalit ăm kasă.
40 Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.
Voj isto trăbă să fijec spremni, kă ju Fišjoru Omuluj uj vinji ăm vremi kănd nu či nadali.”
41 I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm?
Petar atunšje lu ăntribat pă jăl: “Domnu spuj tu asta usporedbă păntru noj učenici, ili ăj păntru toc?”
42 I dí Pán: Aj kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm,
Isus u zăs: “Šinji ăj ala vjernă šă kufiri upravitelj kari ăl postavalešći dă gospodar pă kasa, šă ăm pravă vremi u da mănkari alu toc ăm kasa?
43 Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí.
Măndremi alu ala sluga kari kănd u vinji gospodaru, u fašji aša.
44 Vpravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.
Dă anume, ju vă spuj kă gospodaru u odredilit alu ala sluga să vodulaskă ku kutotu imanje kari ari.
45 Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a služebnice, a jísti a píti i opíjeti se,
Ali dakă sluga šar zăšji ăm sufljituš: ‘Gospodaru, nu su ăntoršji aša păfriš’, šă atunšje să apušji să bată pă slugur šă să be, mănăšji šă să ambeći?
46 Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými.
Atunšje u vinji gospodaru alu sluga ăm šjas kari nu šćijec. Šă atunšje fărd dă milost lu kaznali, ju da sudbină ku alci una kari nus vjerni.
47 Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se, a nečinil podle vůle jeho, bit bude velmi.
Sluga kari šćijă šje gănđešći gospodaru, šă dakă nu fašji šă nu să pripremilešči dă dolasku aluj, jăl u kăpăta mulći luvalur.
48 Ale kterýž neznal, a hodné věci trestání činil, bit bude ne tak velmi. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť jsou mnoho poručili, víceť požádají od něho.
Ali dakă sluga nu šćijă voje alu gospodaru, šă fašji šjeva šje zaslužulešći kaznă, atunšje u kăpăta pucănji luvalur. Kă alu toc kari mult u fost dat, mult su ašćipta dă la jej, šă alu eje alu kari u fost mult dat ăm povjerenje, dă la eje šă maj mult u fi šjirut.”
49 Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?
Isus u zăs: “Ju am vinjit să vărljesk fok dă sud pă pămănt, šă kum aš gănđi să să apušji să ardă!
50 Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem soužen, dokudž se nevykoná!
Trăbă majnti să mă bučez ku mukur. Kum mă mučulesk pă šje aje no trešji!
51 A což se domníváte, že bych přišel pokoj dáti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení.
Gănđec kă am vinjit să vă aduk putuljală pă pămănt ăntri ominj? Nu, ju am adus podjelă!
52 Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domu rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem.
Dă aku maj menkulo ăm kasa dă šinšj ominj ur fi ămpărcăc tri u fi pă parče ame šă doj protiv dă tri.
53 Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své.
Tatusu u fi protiv dă fišjoruš, šă fišjoru u fi protiv dă tatusu, mumăsa protiv dă fataš, a fata protiv dă mumăsa, šă sokra protiv dă njivastaš, šă njivasta protiv dă sokrăsa.”
54 Pravil také i k zástupům: Když vídáte oblak, an vzchodí od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá.
Kum svite alu gărmadă, Isus u zăs: “Kănd viđec njegri oblakur kă să răđika dă pă more pă zapad, voj odma zăšjec: ‘Astăs u fi plojă’, šă voj ščec u pravu.
55 A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť.
Šă kănd să apukă să bată văntu dăm pustinja la jug, odma zăšjec: ‘U fi zuva tari kaldă’, šă ăj aša.
56 Pokrytci, způsob nebe a země umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nepoznáváte?
Licemjerilor! Voj šćijec să čitalec znakurlje pă pămănt šă pă nor. Kum dă nu prišjipec šje aku să dogudulešči!
57 Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého jest?
Voj ac trăbuji dăm haje avostru să šćijec šje ăj benji.
58 Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře.
Dăkă šjinjiva či optužulešći păntru dugu kari nac plăčit šă vă gănđešči să vă adukă la sud, ănšjarkă inka pă kalji să vij la ligizală majnti dă sud! Ar puće să či adukă la sudac, sudacu să či đe la oficir, šă oficiru či poći băgă ăm čemică.
59 Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.
Ju vă zăk, kă akulo vi trăbuji să rămăj păn šje no fi plăčit toc banji.”
