Lukáš 10
1 Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.
Pale godova o Gospod odredisarda aver eftavardeš thaj duj učenikonen thaj bičhalda len po dujen angle peste ande svako gav thaj ande svako than kaj kamlas te džal.
2 A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.
Majsigo so bičhalda len phendas lenđe: “E žetva si bari, a radnikurja si cara. Molisaren e Gospodare katar e žetva te bičhalel e radnikonen ande piri žetva.
3 Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.
Džan! Ake, bičhalav tumen sago e bakhroren maškar e ruva.
4 Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.
Na inđaren tumenca ni love, ni trasta, ni so pođina. Dromesa na te hasaren tumari vrjama gajda kaj pozdravina e theme thaj ćerena svato lenca.
5 A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu.
Ande savo god ćher den, prvo phenen: ‘Miro akale ćherešće!’
6 A bude-liť tu který syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.
Te avilo okote vareko dostojno palo tumaro miro, tumaro miro ačhela pe leste. A ako naj khonik dostojno tumaro miro boldela pe tumende.
7 A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.
Kana aven ande varesosko ćher, na naćhen andar o ćher ande aver ćher, ačhen pe jek than han thaj pijen sa so inkalen angle tumende. Kaj o radniko zaslužil piri poćin.”
8 Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.
Kana den ande savo gav thaj primin tumen, han so ponudin tumen.
9 A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.
Sastaren e nasvalen save si ande godova gav thaj phenen lenđe: Akaleja pašilo tumenđe e Devlesko carstvo!
10 A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:
A kana den ande varesavo gav thaj či primin tumen, inkljen pe lešće sokača thaj phenen:
11 Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.
Čak vi o praho andar tumaro gav, savo astarda pe pale amare pungre, khosas amendar sago o znako kaj o Del sudila tumenđe. Ali kava džanen: Pašilo tumenđe e Devlesko carstvo!
12 Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu.
Phenav tumenđe: Ando đes e sudosko majloće avela e themešće andar e Sodoma nego e themešće andar akava gav.
13 Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.
Teško tumenđe manušalen andar o gav Horazin! Teško tumenđe manušalen andar o gav Vitsaida! Kaj te e čudurja save dogodisajle tumende dogodisajle sas ando rumome gava o Tiro thaj o Sidon, e manuša andar godola gava već dumut obratisajlesas thaj bešlinesas ande hrapavo thaj neudobne drze ando praho sago znako palo pokajanje.
14 A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.
Ali e manušenđe andar o gav Tiro thaj andar o Sidon po sudo avela majloće nego tumenđe.
Vi tumen manušalen andar o Kafarnaum! Zar dži ko nebo avena vazdine? Dži ko than kaj si e mule haradona kaj si o tunjariko thaj e jag. (Hadēs g86)
16 Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.
Pale godova phendas e učenikonenđe: “Ko tumende čhol kan, mande čhol kan. Ko tumen odbacil man odbacil, a ko man odbacil, odbacil okoles savo bičhalda man.”
17 Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.
Kana e eftavardeš thaj duj učenikurja boldine pes bahtale phendine: “Gospode, čak vi e bilačhe duhurja pokorin pe angle amende ande ćiro alav!”
18 I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.
A o Isus phendas lenđe: “Dikhlem e benđenđe poglavica sar perel sar e munja andar o nebo.
19 Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.
Ake dijem tumen vlast te uštaven pe sapa thaj pe škorpijonurja thaj pe sa e sila e dušmaješći thaj khanči či naškodila tumenđe.
20 Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.
Ali na raduin tumen kaj e bilačhe duhurja pokorin pe tumenđe, Ali raduin tumen zbog godova kaj si tumare alava ramome ande Devlesko svitak ando nebo.”
21 V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je maličkým. Ovšem, Otče, neb tak se líbilo před tebou.
Ande godova časo o Isus pherdo bah ando Sveto Duho phendas: “Slaviv tut, Dade, tut savo san Gospodari e nebesko thaj e phuvjako, kaj garadan ćiro čačipe katar okola save smatrin pes mudre thaj umne, a objavisardan e ciknenđe. Ej Dade! Gajda tuće sviđosajlo.
22 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
Mungro Dad sa dija man thaj khonik či džanel ko si o Čhavo, nego samo o Dad; niti ko si o Dad osim o Čhavo thaj okova kašće o Čhavo godova kamel te objavil.”
23 A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.
Askal bolda pe ke učenikurja kana sas korkoro lenca thaj phendas lenđe: “Blago e manušenđe save dićhen okova so tumare jakha dićhen!
24 Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli.
Phenav tumenđe: But prorokurja thaj e carurja kamline te dićhen man thaj te ašunen man, ali či dikhline man thaj či ašundine man!”
25 A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím? (aiōnios g166)
Jekhvar uštilo jek sikavno e Mojsiješće zakonestar te probil e Isuse thaj phučlas: “Sikavneja, so trubul te ćerav te dobiv večno trajo?” (aiōnios g166)
26 A on řekl k němu: V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?
A vo phendas lešće: “So ramol ando Mojsijesko zakono? So okote čitosardan?”
27 A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.
Askal o manuš phendas “Čumide e Gospode Devle ćire saste ileja, ćire saste dušava, ćire saste snagasa ćire saste gođasa, thaj volisar ćire pašutne sago kaj volis korkoro tut!”
28 I řekl mu Ježíš: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.
Pe godova phendas lešće o Isus: “Lačhe phendan. Godova ćer thaj avela tut večno trajo.”
29 On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?
Ali vo lija te sikavel pes pravedno, thaj phučla e Isuse: “A ko si mungro pašutno?”
30 I odpověděv Ježíš, řekl: Èlověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.
A o Isus phendas: “Varesosko manuš fuljelas andar o Jerusalim ando gav savo akhardolas Jerihon. Thaj astardine les e razbojnikurja. Von čhudine lestar e drze, mardine les thaj đeletar. O manuš ačhilo te pašljol opaš mulo.
31 I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.
Slučajno godole dromesa naćhelas varesosko židovsko rašaj, dikhla les thaj nakhlo gajda kaj zaobiđisarda les.
32 Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.
A gajda vi o levito e rašajesko pomoćniko: nakhlo okotar, dikhla les thaj nakhlo paše leste.
33 Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.
Varesosko putniko Samarijanco areslo dži leste, dikhla les, thaj sažalisajlo pe leste.
34 A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
Avilo dži leste thaj thoda e rane lešće e uljesa thaj e molasa thaj paćarda len. Thaj čhuta les pe piro magarco, inđardale ande gostijonica thaj pobrinisajlo pale leste.
35 Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.
Thejara o đes inkalda duj rupune lovora, dija len e gostijoničarešće thaj phendas: ‘Le sama pe leste. Ako so majbut potrošil, poćinava tuće kana boldava man.’”
36 Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?
Askal o Isus phučla les: “So phenes, savo katar akala ponašisajlo sago pašutno prema okova saves astardine e razbojnikurja?”
37 A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.
A vo phendas: “Okova savo pomognisarda lešće.” Pe godova o Isus phendas lešće: “Dža thaj vi tu ćer gajda!”
38 I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
Dok o Isus thaj lešće učenikurja gajda putuinas majdur prema o Jerusalim, dine ande varesosko gav. Okote sas varesavi manušnji savi akhardolas Marta, primisarda len ande piro ćher.
39 A ta měla sestru, jménem Mariji, kterážto seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.
A sas lat phen savi akhardolas Marija. Voj bešelas dži ke Gospodešće pungre thaj ašunelas o alav lesko.
40 Ale Marta pečliva byla při mnohé službě Pánu. Kterážto přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.
A e Marta sas but zauzmime godolesa kaj poslužilas. Voj avili leste thaj phendas: “Gospode! Zar či maris kaj mungri phen mukla man korkoro te posluživ? Phen laće te pomožil man.”
41 A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.
A o Gospod phendas laće: “Marta, Marta! Na ha holji thaj uznemiri tut pale but godova,
42 Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.
a samo jek si važno. E Marija godova svatisardas thaj godova či lava latar.”
