Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
Quoniam quidem multi conati sunt ordinare narrationem, quæ in nobis completæ sunt, rerum:
2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
sicut tradiderunt nobis, qui ab initio ipsi viderunt, et ministri fuerunt sermonis:
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
visum est et mihi, assecuto omnia a principio diligenter, ex ordine tibi scribere, optime Theophile,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
ut cognoscas eorum verborum, de quibus eruditus es, veritatem.
5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
Fuit in diebus Herodis, regis Iudææ, sacerdos quidam nomine Zacharias de vice Abia, et uxor illius de filiabus Aaron, et nomen eius Elisabeth.
6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
Erant autem iusti ambo ante Deum, incedentes in omnibus mandatis, et iustificationibus Domini sine querela,
7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
et non erat illis filius eo quod esset Elisabeth sterilis, et ambo processissent in diebus suis.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
Factum est autem, cum sacerdotio fungeretur in ordine vicis suæ ante Deum,
9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
secundum consuetudinem sacerdotii, sorte exiit ut incensum poneret, ingressus in templum Domini:
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
et omnis multitudo populi erat orans foris hora incensi.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
Apparuit autem illi Angelus Domini, stans a dextris altaris incensi.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Et Zacharias turbatus est videns, et timor irruit super eum.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Ait autem ad illum Angelus: Ne timeas Zacharia, quoniam exaudita est deprecatio tua: et uxor tua Elisabeth pariet tibi filium, et vocabis nomen eius Ioannem:
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
et erit gaudium tibi, et exultatio, et multi in nativitate eius gaudebunt:
15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
erit enim magnus coram Domino: et vinum, et siceram non bibet, et Spiritu sancto replebitur adhuc ex utero matris suæ:
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
et multos filiorum Israel convertet ad Dominum Deum ipsorum:
17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
et ipse præcedet ante illum in spiritu, et virtute Eliæ: ut convertat corda patrum in filios, et incredulos ad prudentiam iustorum, parare Domino plebem perfectam.
18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Et dixit Zacharias ad Angelum: Unde hoc sciam? ego enim sum senex, et uxor mea processit in diebus suis.
19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Et respondens Angelus dixit ei: Ego sum Gabriel, qui asto ante Deum: et missus sum loqui ad te, et hæc tibi evangelizare.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
Et ecce eris tacens, et non poteris loqui usque in diem, quo hæc fiant, pro eo quod non credidisti verbis meis, quæ implebuntur in tempore suo.
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
Et erat plebs expectans Zachariam: et mirabantur quod tardaret ipse in templo.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Egressus autem non poterat loqui ad illos, et cognoverunt quod visionem vidisset in templo. Et ipse erat innuens illis, et permansit mutus.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
Et factum est, ut impleti sunt dies officii eius abiit in domum suam:
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
post hos autem dies concepit Elisabeth uxor eius, et occultabat se mensibus quinque, dicens:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
Quia sic fecit mihi Dominus in diebus, quibus respexit auferre opprobrium meum inter homines.
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
In mense autem sexto, missus est Angelus Gabriel a Deo in civitatem Galilææ, cui nomen Nazareth,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
ad Virginem desponsatam viro, cui nomen erat Ioseph, de domo David, et nomen virginis Maria.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Et ingressus Angelus ad eam dixit: Ave gratia plena: Dominus tecum: Benedicta tu in mulieribus.
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Quæ cum audisset, turbata est in sermone eius, et cogitabat qualis esset ista salutatio.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Et ait Angelus ei: Ne timeas Maria, invenisti enim gratiam apud Deum.
31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
ecce concipies in utero, et paries filium, et vocabis nomen eius IESUM.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
hic erit magnus, et Filius Altissimi vocabitur, et dabit illi Dominus Deus sedem David patris eius:
et regnabit in domo Iacob in æternum, et regni eius non erit finis. (aiōn g165)
34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Dixit autem Maria ad Angelum: Quomodo fiet istud, quoniam virum non cognosco?
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
Et respondens Angelus dixit ei: Spiritus sanctus superveniet in te, et virtus Altissimi obumbrabit tibi. Ideoque et quod nascetur ex te Sanctum, vocabitur Filius Dei.
36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
Et ecce Elisabeth cognata tua, et ipsa concepit filium in senectute sua: et hic mensis sextus est illi, quæ vocatur sterilis:
37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
quia non erit impossibile apud Deum omne verbum.
38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
Dixit autem Maria: Ecce ancilla Domini, fiat mihi secundum verbum tuum. Et discessit ab illa Angelus.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Exurgens autem Maria in diebus illis abiit in montana cum festinatione, in civitatem Iuda:
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
Et intravit in domum Zachariæ, et salutavit Elisabeth.
41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
Et factum est, ut audivit salutationem Mariæ Elisabeth, exultavit infans in utero eius: et repleta est Spiritu sancto Elisabeth:
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
et exclamavit voce magna, et dixit: Benedicta tu inter mulieres, et benedictus fructus ventris tui.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Et unde hoc mihi ut veniat mater Domini mei ad me?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Ecce enim ut facta est vox salutationis tuæ in auribus meis, exultavit in gaudio infans in utero meo.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
et beata, quæ credidisti, quoniam perficientur ea, quæ dicta sunt tibi a Domino.
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Et ait Maria: Magnificat anima mea Dominum:
47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
et exultavit spiritus meus in Deo salutari meo.
48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Quia respexit humilitatem ancillæ suæ: ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes.
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
Quia fecit mihi magna qui potens est: et sanctum nomen eius.
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
Et misericordia eius a progenie in progenies timentibus eum.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Fecit potentiam in brachio suo: dispersit superbos mente cordis sui.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Deposuit potentes de sede, et exaltavit humiles.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Esurientes implevit bonis: et divites dimisit inanes.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
Suscepit Israel puerum suum, recordatus misericordiæ suæ.
Sicut locutus est ad patres nostros, Abraham, et semini eius in sæcula. (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
Mansit autem Maria cum illa quasi mensibus tribus: et reversa est in domum suam.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
Elisabeth autem impletum est tempus pariendi, et peperit filium.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Et audierunt vicini, et cognati eius quia magnificavit Dominus misericordiam suam cum illa, et congratulabantur ei.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Et factum est in die octavo, venerunt circumcidere puerum, et vocabant eum nomine patris sui Zachariam.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
Et respondens mater eius, dixit: Nequaquam, sed vocabitur Ioannes.
61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
Et dixerunt ad illam: Quia nemo est in cognatione tua, qui vocetur hoc nomine.
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
Innuebant autem patri eius, quem vellet vocari eum.
63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
Et postulans pugillarem scripsit, dicens: Ioannes est nomen eius. Et mirati sunt universi.
64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
Apertum est autem illico os eius, et lingua eius, et loquebatur benedicens Deum.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
Et factus est timor super omnes vicinos eorum: et super omnia montana Iudææ divulgabantur omnia verba hæc:
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
et posuerunt omnes, qui audierant in corde suo, dicentes: Quis, putas, puer iste erit? Etenim manus Domini erat cum illo.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
Et Zacharias pater eius repletus est Spiritu sancto: et prophetavit, dicens:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
Benedictus Dominus Deus Israel, quia visitavit, et fecit redemptionem plebis suæ:
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
Et erexit cornu salutis nobis: in domo David pueri sui.
Sicut locutum est per os sanctorum, qui a sæculo sunt, prophetarum eius: (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
Salutem ex inimicis nostris, et de manu omnium, qui oderunt nos:
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
Ad faciendam misericordiam cum patribus nostris: et memorari testamenti sui sancti.
73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
Iusiurandum, quod iuravit ad Abraham patrem nostrum, daturum se nobis:
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
Ut sine timore, de manu inimicorum nostrorum liberati, serviamus illi.
75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
In sanctitate, et iustitia coram ipso, omnibus diebus nostris.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
Et tu puer, propheta Altissimi vocaberis: præibis enim ante faciem Domini parare vias eius:
77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
Ad dandam scientiam salutis plebi eius: in remissionem peccatorum eorum:
78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
Per viscera misericordiæ Dei nostri: in quibus visitavit nos, oriens ex alto:
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
Illuminare his, qui in tenebris, et in umbra mortis sedent: ad dirigendos pedes nostros in viam pacis.
80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Puer autem crescebat, et confortabatur spiritu: et erat in desertis usque in diem ostensionis suæ ad Israel.
