3 Mojžišova 7
1 Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.
Prav takšna je postava daritve za prestopek. To je najsvetejše.
2 Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.
Na mestu, kjer koljejo žgalno daritev, bodo zaklali daritev za prestopek in njeno kri bodo poškropili naokoli nad oltarjem.
3 Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.
Od tega bo daroval vso njeno tolščo; tolsti rep in tolščo, ki pokriva drobovje,
4 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.
dve ledvici in tolščo, ki je na njiju, ki je ob bokih in opno, ki je nad jetri, z dvema ledvicama, to bo vzel proč.
5 I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.
Duhovnik jih bo sežgal na oltarju za daritev, ognjeno daritev Gospodu. To je daritev za prestopek.
6 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.
Vsak moški med duhovniki naj od tega jé. To naj bo pojedeno na svetem prostoru. To je najsvetejše.
7 Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude.
Kakor je daritev za greh, tako je daritev za prestopek. Zanju je ena postava. Duhovnik, ki s tem opravlja spravo, bo to imel.
8 Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude.
Duhovnik, ki daruje žgalno daritev kateregakoli človeka, torej duhovnik, bo zase imel kožo žgalne daritve, ki jo je daroval.
9 Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude.
Vsa jedilna daritev, ki je spečena v peči in vse, kar je pripravljeno v ponvi za cvrtje in v ponvi, naj bo od duhovnika, ki jo daruje.
10 Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému.
Vsako jedilno daritev, pomešano z oljem in suho, naj imajo vsi Aronovi sinovi, eden toliko kakor drugi.
11 Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:
To je postava žrtvovanja mirovnih daritev, ki jih bo daroval Gospodu.
12 Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými.
Če jo daruje za zahvaljevanje, potem naj jo daruje z žrtvijo zahvaljevanja nekvašenih kolačev, umešanih z oljem in nekvašenih vafljev, pomazanih z oljem in ocvrtih kolačev, umešanih z oljem iz fine moke.
13 Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.
Poleg kolačev bo za svoj dar daroval kvašen kruh z zahvalno žrtvijo njegovih mirovnih daritev.
14 A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.
Od tega naj daruje enega od celotnega daru za vzdigovalno daritev Gospodu in to naj bo od tistega duhovnika, ki škropi kri mirovnih daritev.
15 Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.
Meso žrtvovanja njegovih mirovnih daritev za zahvaljevanje naj bo pojedeno istega dne, kot je bilo darovano; nič od tega naj ne pusti do jutra.
16 Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.
Toda če je žrtvovanje njegove daritve prisega ali prostovoljno darovanje, naj bo to pojedeno istega dne, kot daruje svojo klavno daritev in tudi naslednji dan naj bo njen ostanek pojeden,
17 Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.
toda preostanek mesa klavne daritve naj bo na tretji dan sežgan z ognjem.
18 Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.
Če bo karkoli od mesa žrtvovanja njegovih mirovnih daritev pojedeno tretji dan, ne bo sprejeto niti ne bo pripisano tistemu, ki je to daroval. To bo ogabnost in duša, ki od tega jé, bo nosila svojo krivičnost.
19 Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.
Meso, ki se dotakne katerekoli nečiste stvari naj ne bo pojedeno; sežgano naj bo z ognjem. Kar se tiče mesa, vsi, ki so čisti, naj od tega jedo.
20 Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.
Toda duša, ki jé od mesa žrtvovanja mirovnih daritev, ki pripadajo Gospodu, ima na sebi svojo nečistost, celo ta duša naj bo iztrebljena iz svojega ljudstva.
21 A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.
Še več, duša, ki se bo dotaknila katerekoli nečiste stvari, kakor je nečistost človeka ali kakršnekoli nečiste živali ali kakšne gnusne nečiste stvari in jé od mesa žrtvovanja mirovnih daritev, ki pripadajo Gospodu, celo ta duša naj bo iztrebljena iz svojega ljudstva.‹«
22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Gospod je spregovoril Mojzesu, rekoč:
23 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.
»Govori Izraelovim otrokom, rekoč: ›Vi ne boste jedli nobene vrste tolšče od vola, ovce ali koze.
24 Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.
Tolšča živali, ki je sama od sebe poginila in tolšča od tega, kar so živali raztrgale, je lahko uporabljena na katerikoli drug način, toda vi od tega nikakor ne boste jedli.
25 Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.
Kajti kdorkoli jé tolščo živali, od katerih ljudje darujejo ognjeno daritev Gospodu, celo duša, ki to jé, naj bo iztrebljena izmed svojega ljudstva.
26 Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.
Še več, vi ne boste jedli nobene vrste krvi, bodisi od perjadi ali od živine, v kateremkoli izmed svojih prebivališč.
27 Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.
Katerakoli duša, ki jé katerokoli vrsto krvi, celo ta duša naj bo iztrebljena iz svojega ljudstva.‹«
28 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Gospod je spregovoril Mojzesu, rekoč:
29 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.
»Govori Izraelovim otrokom, rekoč: ›Kdor daruje žrtvovanje svojih mirovnih daritev Gospodu, bo prinesel svoj dar Gospodu od žrtvovanja svojih mirovnih daritev.
30 Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.
Njegove lastne roke bodo prinesle Gospodove ognjene daritve, tolščo s prsmi. To bo prinesel, da bodo prsi lahko majane za majalno daritev pred Gospodom.
31 Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.
Duhovnik naj tolščo sežge na oltarju, toda prsi naj bodo od Arona in njegovih sinov.
32 A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.
Desno pleče boste dali duhovniku za vzdigovalno daritev, žrtvovanje svojih mirovnih daritev.
33 Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho.
Tisti izmed Aronovih sinov, ki darujejo kri mirovnih daritev in tolščo, bodo imeli za svoj delež desno pleče.
34 Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.
Kajti prsi majanja in pleče vzdigovanja sem vzel Izraelovim otrokom izmed žrtvovanja njihovih mirovnih daritev in jih za vedno z zakonom dal duhovniku Aronu in njegovim sinovom izmed Izraelovih otrok.‹«
35 Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,
To je delež Aronovega maziljenja in maziljenja njegovih sinov izmed ognjenih Gospodovih daritev, na dan, ko jih je prinesel, da bi služil Gospodu v duhovniški službi;
36 Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.
ki ga je Gospod zapovedal, da bi jim bil dan od Izraelovih otrok, na dan, ko jih je mazilil, z zakonom na veke skozi njihove rodove.
37 Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,
To je postava žgalne daritve, jedilne daritve, daritve za greh, daritve za prestopek, uméstitvenih [daritev] in žrtvovanje mirovnih daritev,
38 Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.
ki jih je Gospod zapovedal Mojzesu na gori Sinaj, na dan, ko je Izraelovim otrokom zapovedal, naj svoje darove darujejo Gospodu v Sinajski divjini.
