< 3 Mojžišova 17 >
1 I mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:
Gospod je spregovoril Mojzesu, rekoč:
2 Mluv k Aronovi a synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Tato jest věc, kterouž přikázal Hospodin, řka:
»Govori Aronu, njegovim sinovom in vsem Izraelovim otrokom ter jim reci: ›To je stvar, ki jo je Gospod zapovedal, rekoč:
3 Kdož by koli z domu Izraelského zabil vola aneb beránka, neb kozu, buď mezi stany, aneb kdož by zabil vně za stany,
›Katerikoli človek bo tam iz Izraelove hiše, ki kolje vola ali jagnje ali kozo v taboru ali da to kolje izven tabora,
4 A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by ho, aby obětoval obět Hospodinu před příbytkem Hospodinovým: vinen bude krví, nebo krev vylil; protož vyhlazen bude muž ten z prostředku lidu svého.
pa tega ne prinaša k vratom šotorskega svetišča skupnosti, da daruje dar Gospodu pred Gospodovim šotorskim svetiščem, bo kri pripisana tistemu človeku. Prelil je kri, in ta mož bo iztrebljen izmed svojega ljudstva,
5 Přivedou tedy synové Izraelští oběti své, kteréž by na poli zabíjeti chtěli, přivedou je, pravím, k Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, k knězi, a obětovati budou oběti pokojné Hospodinu.
z namenom, da Izraelovi otroci lahko prinesejo svoje klavne daritve, ki jih darujejo na odprtem polju, torej, da jih lahko privedejo h Gospodu, k vratom šotorskega svetišča skupnosti, k duhovniku in jih darujejo za mirovna žrtvovanja Gospodu.
6 A pokropí kněz krví na oltáři Hospodinovu u dveří stánku úmluvy, a páliti bude tuk u vůni líbeznou Hospodinu.
Duhovnik bo kri poškropil na Gospodov oltar pri vratih šotorskega svetišča skupnosti in tolščo sežgal v prijeten vonj Gospodu.
7 A nikoli více nebudou obětovati obětí svých ďáblům, po nichžto odcházejíce, oni smilní. Zákon tento bude jim věčný i všechněm potomkům jejich.
Svojih klavnih daritev ne bodo več darovali hudičem, za katerimi so se odšli vlačugat. To jim bo zakon na veke skozi njihove rodove.‹
8 Protož povíš jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž by pohostinu byli mezi vámi, obětoval zápal aneb jinou obět,
Rekel jim boš: ›Katerikoli mož bo iz Izraelove hiše ali od tujcev, ki začasno prebivajo med vami, ki darujejo žgalno daritev ali žrtvovanje,
9 A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by jí, aby ji obětoval Hospodinu; tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.
pa tega ne prinašajo k vratom šotorskega svetišča skupnosti, da to darujejo Gospodu; torej ta mož bo iztrebljen izmed svojega ljudstva.
10 A kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi nimi, jedl jakou krev: postavím tvář svou proti člověku tomu, a vyhladím jej z prostředku lidu jeho.
Katerikoli človek bo tam iz Izraelove hiše ali izmed tujcev, ki začasno prebivajo med vami, ki na kakršenkoli način jé kri, bom svoj obraz naravnal prav posebej proti tej duši, ki jé kri in ga iztrebil izmed njegovih ljudi.
11 Nebo duše všelikého těla ve krvi jest, já pak oddal jsem vám ji k oltáři, k očišťování duší vašich. Nebo sama krev na duši očišťuje.
Kajti življenje mesa je v krvi in dal sem vam jo na oltarju, da opravite spravo za svoje duše, kajti kri je ta, ki opravlja spravo za dušo.
12 Protož řekl jsem synům Izraelským: Nižádný z vás nebude jísti krve; ani příchozí, kterýž pohostinu jest mezi vámi, nebude krve jísti.
Zato sem Izraelovim otrokom rekel: ›Nobena duša izmed vas ne bo jedla krvi niti ne bo noben tujec, ki začasno biva med vami, jedel krvi.‹
13 A kdož by koli z synů Izraelských aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi vámi, honě, ulovil zvíře aneb ptáka, což se jísti může, tedy vycedí krev jeho a zasype ji prstí.
Katerikoli mož bo izmed Izraelovih otrok ali od tujcev, ki začasno bivajo med vami, ki lovijo in ujamejo katerokoli žival ali perjad, ki se lahko jé, ta bo torej izlil njeno kri in jo pokril s prahom.
14 Nebo duše všelikého těla jest krev jeho, kteráž jest v duši jeho. Protož jsem pověděl synům Izraelským: Krve žádného těla jísti nebudete, nebo duše všelikého těla jest krev jeho; kdož by koli jedl ji, vyhlazen bude.
Kajti to je življenje vsega mesa, kri od tega je za njegovo življenje. Zatorej sem Izraelovim otrokom rekel: ›Na noben način ne boste jedli krvi od mesa, kajti življenje vsega mesa je njegova kri. Kdorkoli to jé, bo iztrebljen.‹
15 Kdož by pak koli jedl tělo mrtvé aneb udávené, buď on doma zrozený aneb příchozí: zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a nečistý bude až do večera, potom pak čistý bude.
Vsaka duša, ki jé to, kar je poginilo samo od sebe, ali to, kar je bilo raztrgano z zvermi, bodisi je to nekdo iz vaše lastne dežele ali tujec, bo tako opral svoja oblačila kakor se okopal v vodi in bo nečist do večera. Potem bo čist.
16 A pakli nezpéře roucha svého, a těla svého neumyje, tedy ponese nepravost svou.
Toda če jih ne opere niti ne umije svojega mesa, potem bo nosil svojo krivičnost.‹«