Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Opomeni se, Gospode, što nas zadesi; pogledaj i vidi sramotu našu.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Našljedstvo naše privali se tuðincima, domovi naši inostrancima.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Postasmo sirote, bez oca, matere naše kao udovice.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Svoju vodu pijemo za novce, svoja drva kupujemo.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Na vratu nam je jaram, i gone nas; umoreni nemamo odmora.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Pružamo ruku k Misircima i Asircima, da se nasitimo hljeba.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Oci naši zgriješiše, i nema ih, a mi nosimo bezakonja njihova.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Robovi nam gospodare, nema nikoga da izbavi iz ruku njihovijeh.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Sa strahom za život svoj od maèa u pustinji donosimo sebi hljeb.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Koža nam pocrnje kao peæ od ljute gladi.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Sramote žene na Sionu i djevojke po gradovima Judinijem.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Knezove vješaju svojim rukama, ne poštuju lica staraèkoga.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Mladiæe uzimaju pod žrvnje, i djeca padaju pod drvima.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Staraca nema više na vratima, ni mladiæa na pjevanju.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Nesta radosti srcu našemu, igra naša pretvori se u žalost.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Pade vijenac s glave naše; teško nama, što zgriješismo!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Stoga je srce naše žalosno, stoga oèi naše potamnješe,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Sa gore Siona, što opustje, i lisice idu po njoj.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Ti, Gospode, ostaješ dovijeka, prijesto tvoj od koljena do koljena.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Zašto hoæeš da nas zaboraviš dovijeka, da nas ostaviš zadugo?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Obrati nas, Gospode, k sebi, i obratiæemo se; ponovi dane naše kako bijahu prije.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Jer eda li æeš nas sasvijem odbaciti i gnjeviti se na nas veoma?
