Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Tiahio, ry Iehovà, i nifetsak’ ama’ay zay; vazohò vaho oniño ty fisalara’ay!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Natolotse amo ambahinio ty lova’ay, amo rene-taneo o akiba’aio.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Bode zahay henaneo, toe bode rae; remavoiñe o rene’aio.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Tsy mete tsy vilie’ay ty rano hinome’ay; kaloeñe o hatae avori’aio.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Ampisoañeñe o hatò’aio; màmake zahay tsy maharendre-pitofàñe.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Fa nanolo-pitàñe amy Mitsraime zahay naho amy Asore, hitakara’ay mofo mahàtsake.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Nandilatse o roae’aio; tsy eo ka iereo; zahay avao ty mivave o hakeo’eo.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Fehe’ o ondevoo, fe tsy eo ty hamotsots’anay am-pità’ iareo.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Mampamoe’ aiñe ty ahazoa’ay haneñe, amy fibara an-dratraratray.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Mahamainte ty holi’ay hoe toñake I kerè matrovokey.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Vahorañe e Tsione ao o rakemba’aio, naho amo rova’ Iehodào o somondrara’aio.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Aradorado am-pità’e o roandriañeo; tsy iasiañe ty lahara’ o androanavio.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Azitse handisañe ty ajalahy naho midaleandaleañe o jolingao te mijiny hatae.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Napo’ o androanavio ty lalam-bey, nado o ajalahio ty bekobeko.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Nijihetse ty hafalean’ arofo’ay; nifotetse ho fandalàñe o tsinja’aio.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Po-tsabaka zahay; feh’ohatse fa niota!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Izay ty mahasiloke o tro’aio, izay ty mahalopelope o fihaino’aio;
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
toe i Vohi-Tsione mangoakoakey; mitingañ’ ao o farasio.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Fa Ihe ry Iehovà, nainai’e tsy modo ty fifehea’o; pak’amo tariratse fara-mandimbeo ty fiambesa’o.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Akore t’ie naforintse’o? Amoea’o andro maro hao zahay?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Ampolio ama’o, ry Iehovà, hibodaña’ay; vaò manahake o andro taoloo o andro’aio—
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Fa naitoa’o zafezanake, naho loho niviñera’o.
