Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
recordare Domine quid acciderit nobis intuere et respice obprobrium nostrum
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
hereditas nostra versa est ad alienos domus nostrae ad extraneos
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
pupilli facti sumus absque patre matres nostrae quasi viduae
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
aquam nostram pecunia bibimus ligna nostra pretio conparavimus
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
cervicibus minabamur lassis non dabatur requies
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Aegypto dedimus manum et Assyriis ut saturaremur pane
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
patres nostri peccaverunt et non sunt et nos iniquitates eorum portavimus
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
servi dominati sunt nostri non fuit qui redimeret de manu eorum
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
in animabus nostris adferebamus panem nobis a facie gladii in deserto
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
pellis nostra quasi clibanus exusta est a facie tempestatum famis
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
mulieres in Sion humiliaverunt virgines in civitatibus Iuda
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
principes manu suspensi sunt facies senum non erubuerunt
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
adulescentibus inpudice abusi sunt et pueri in ligno corruerunt
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
senes de portis defecerunt iuvenes de choro psallentium
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
defecit gaudium cordis nostri versus est in luctu chorus noster
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
cecidit corona capitis nostri vae nobis quia peccavimus
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
propterea maestum factum est cor nostrum ideo contenebrati sunt oculi nostri
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
propter montem Sion quia disperiit vulpes ambulaverunt in eo
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
tu autem Domine in aeternum permanebis solium tuum in generatione et generatione
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
quare in perpetuum oblivisceris nostri derelinques nos in longitudinem dierum
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
converte nos Domine ad te et convertemur innova dies nostros sicut a principio
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
sed proiciens reppulisti nos iratus es contra nos vehementer
