Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Recordare Domine quid acciderit nobis: intuere, et respice opprobrium nostrum.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Hæreditas nostra versa est ad alienos: domus nostræ ad extraneos.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Pupilli facti sumus absque patre, matres nostræ quasi viduæ.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Aquam nostram pecunia bibimus: ligna nostra pretio comparavimus.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Cervicibus nostris minabamur, lassis non dabatur requies.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Ægypto dedimus manum, et Assyriis ut saturaremur pane.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Patres nostri peccaverunt, et non sunt: et nos iniquitates eorum portavimus.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Servi dominati sunt nostri: non fuit qui redimeret de manu eorum.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
In animabus nostris afferebamus panem nobis, a facie gladii in deserto.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Pellis nostra, quasi clibanus exusta est a facie tempestatum famis.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Mulieres in Sion humiliaverunt, et virgines in civitatibus Iuda.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Principes manu suspensi sunt: facies senum non erubuerunt.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Adolescentibus impudice abusi sunt: et pueri in ligno corruerunt.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Senes defecerunt de portis: iuvenes de choro psallentium.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Defecit gaudium cordis nostri: versus est in luctum chorus noster.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Cecidit corona capitis nostri: væ nobis, quia peccavimus.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Propterea mœstum factum est cor nostrum, ideo contenebrati sunt oculi nostri.
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Propter montem Sion quia disperiit, vulpes ambulaverunt in eo.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Tu autem Domine in æternum permanebis, solium tuum in generationem et generationem.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Quare in perpetuum oblivisceris nostri? derelinques nos in longitudine dierum?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Converte nos Domine ad te, et convertemur: innova dies nostros, sicut a principio.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Sed proiiciens repulisti nos, iratus es contra nos vehementer.
