Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
| זְכֹר יְהוָה מֶֽה־הָיָה לָנוּ הביט הַבִּיטָה וּרְאֵה אֶת־חֶרְפָּתֵֽנוּ׃ |
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
| נַחֲלָתֵנוּ נֶֽהֶפְכָה לְזָרִים בָּתֵּינוּ לְנָכְרִֽים׃ |
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
| יְתוֹמִים הָיִינוּ אין וְאֵין אָב אִמֹּתֵינוּ כְּאַלְמָנֽוֹת׃ |
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
| מֵימֵינוּ בְּכֶסֶף שָׁתִינוּ עֵצֵינוּ בִּמְחִיר יָבֹֽאוּ׃ |
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
| עַל צַוָּארֵנוּ נִרְדָּפְנוּ יָגַעְנוּ לא וְלֹא הֽוּנַח לָֽנוּ׃ |
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
| מִצְרַיִם נָתַנּוּ יָד אַשּׁוּר לִשְׂבֹּעַֽ לָֽחֶם׃ |
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
| אֲבֹתֵינוּ חָֽטְאוּ אינם וְאֵינָם אנחנו וַאֲנַחְנוּ עֲוֺנֹתֵיהֶם סָבָֽלְנוּ׃ |
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
| עֲבָדִים מָשְׁלוּ בָנוּ פֹּרֵק אֵין מִיָּדָֽם׃ |
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
| בְּנַפְשֵׁנוּ נָבִיא לַחְמֵנוּ מִפְּנֵי חֶרֶב הַמִּדְבָּֽר׃ |
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
| עוֹרֵנוּ כְּתַנּוּר נִכְמָרוּ מִפְּנֵי זַלְעֲפוֹת רָעָֽב׃ |
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
| נָשִׁים בְּצִיּוֹן עִנּוּ בְּתֻלֹת בְּעָרֵי יְהוּדָֽה׃ |
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
| שָׂרִים בְּיָדָם נִתְלוּ פְּנֵי זְקֵנִים לֹא נֶהְדָּֽרוּ׃ |
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
| בַּחוּרִים טְחוֹן נָשָׂאוּ וּנְעָרִים בָּעֵץ כָּשָֽׁלוּ׃ |
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
| זְקֵנִים מִשַּׁעַר שָׁבָתוּ בַּחוּרִים מִנְּגִינָתָֽם׃ |
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
| שָׁבַת מְשׂוֹשׂ לִבֵּנוּ נֶהְפַּךְ לְאֵבֶל מְחֹלֵֽנוּ׃ |
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
| נָֽפְלָה עֲטֶרֶת רֹאשֵׁנוּ אֽוֹי־נָא לָנוּ כִּי חָטָֽאנוּ׃ |
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
| עַל־זֶה הָיָה דָוֶה לִבֵּנוּ עַל־אֵלֶּה חָשְׁכוּ עֵינֵֽינוּ׃ |
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
| עַל הַר־צִיּוֹן שֶׁשָּׁמֵם שׁוּעָלִים הִלְּכוּ־בֽוֹ׃ |
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
| אַתָּה יְהוָה לְעוֹלָם תֵּשֵׁב כִּסְאֲךָ לְדֹר וָדֽוֹר׃ |
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
| לָמָּה לָנֶצַח תִּשְׁכָּחֵנוּ תַּֽעַזְבֵנוּ לְאֹרֶךְ יָמִֽים׃ |
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
| הֲשִׁיבֵנוּ יְהוָה ׀ אֵלֶיךָ ונשוב וְֽנָשׁוּבָה חַדֵּשׁ יָמֵינוּ כְּקֶֽדֶם׃ |
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
| כִּי אִם־מָאֹס מְאַסְתָּנוּ קָצַפְתָּ עָלֵינוּ עַד־מְאֹֽד׃ 154 5 4 4 |
