Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Seyè, gade sa ki te rive nou non! Voye je gade nou. Wè nan ki mizè nou ye!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Peyi nou an nan men moun lòt nasyon! Yo pran kay nou pou yo.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Nou se timoun san papa. Manman nou tankou fanm ki pèdi mari yo.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Se achte pou n' achte dlo pou nou bwè. Si nou pa gen lajan, nou pa jwenn bwa pou nou boule.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
N'ap travay di tankou bourik, tankou bèf kabwa. Nou bouke, nou pa ka pran kanpo.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Pou nou ka jwenn manje pou nou manje nou blije ap lonje men bay peyi Lejip ak peyi Lasiri.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Zansèt nou yo fè peche. Yo pa la ankò! Se nou menm k'ap peye pou sa yo te fè.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Moun k'ap gouvènen nou yo se esklav yo ye. Pesonn pa ka delivre nou anba men yo.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Se gwo danje lè nou soti al dèyè manje. Ansasen toupatou nan peyi a.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Grangou ban nou lafyèb. Kò nou cho kou dife.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Yo fè kadejak sou madanm nou sou mòn Siyon an. Nan tout ti bouk peyi Jida yo yo kenbe pitit fi nou yo.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Yo pran chèf nou yo, yo pann yo. Yo derespekte granmoun nou yo.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Yo fòse jenn gason nou yo rale moulen. Ti gason nou yo ap titibe anba gwo chay bwa.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Granmoun yo pa chita nan pòtay lavil la ankò. Jennmoun nou yo pa chante ankò.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Pa gen kè kontan lakay nou. Nou pa danse ankò! Lapenn plen kè nou!
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Tou sa ki te konn ban nou kè kontan disparèt. Nou te peche, malè tonbe sou nou.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Nou malad nan fon kè nou, nou pa ka wè tèlman n'ap kriye,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
paske mòn Siyon an tounen savann. Se bèt nan bwa ase ki rete la.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Men ou menm, Seyè, ou wa pou tou tan. W'ap gouvènen jouk sa kaba.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Poukisa ou lage nou pou tout tan sa a? Gen lè ou p'ap janm chonje nou ankò!
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Seyè, fè nou tounen vin jwenn ou non! Fè nou tounen vin jwenn ou! Fè nou viv jan nou te konn viv nan tan lontan an non!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Eske ou voye nou jete pou tout bon? Pou di ou p'ap janm sispann fache sou nou?
