Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Gedenke, HERR, was uns widerfahren ist! Schau her und siehe unsere Schmach!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Unser Erbe ist den Fremden zugefallen, unsere Häuser den Ausländern.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Wir sind Waisen geworden, vaterlos, unsere Mütter zu Witwen.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Unser Wasser trinken wir um Geld, unser Holz kommt uns gegen Bezahlung zu.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Unsere Verfolger sind uns beständig auf dem Hals; werden wir müde, so gönnt man uns keine Ruhe.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Wir haben Ägypten die Hand gereicht und Assur, um genug Brot zu erhalten.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Unsere Väter, die gesündigt haben, sind nicht mehr; wir müssen ihre Schuld tragen.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Knechte herrschen über uns; niemand befreit uns aus ihrer Hand!
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Wir schaffen unsere Nahrung unter Lebensgefahr herbei, weil uns in der Wüste das Schwert bedroht.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Unsere Haut ist schwarz wie ein Ofen, so versengt uns der Hunger.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Frauen wurden in Zion vergewaltigt, Jungfrauen in den Städten Judas.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Fürsten wurden durch ihre Hand gehängt, die Person der Alten hat man nicht geachtet.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Jünglinge müssen Mühlsteine tragen und Knaben straucheln unter Bürden von Holz.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Die Ältesten bleiben weg vom Tor, und die Jünglinge lassen ihr Saitenspiel.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Die Freude unsres Herzens ist dahin, unser Reigen hat sich in Klage verwandelt.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Die Krone ist uns vom Haupte gefallen; wehe uns, daß wir gesündigt haben!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Darob ist unser Herz krank geworden, darum sind unsere Augen trübe:
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
weil der Berg Zion verwüstet ist; Füchse tummeln sich daselbst.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Du aber, o HERR, bleibst ewiglich, dein Thron besteht für und für!
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Warum willst du uns für immer vergessen, uns verlassen auf Lebenszeit?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Bringe uns zu dir zurück, o HERR, so kehren wir um; laß es wieder werden wie vor alters!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Oder hast du uns gänzlich verworfen, bist du allzusehr über uns erzürnt?
