Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Gedenke, HERR, wie es uns geht; schaue und siehe an unsre Schmach!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Unser Erbe ist den Fremden zuteil geworden und unsre Häuser den Ausländern.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Wir sind Waisen und haben keinen Vater; unsre Mütter sind Witwen.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Unser Wasser müssen wir um Geld trinken; unser Holz muß man bezahlt bringen lassen.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Man treibt uns über Hals; und wenn wir schon müde sind, läßt man uns doch keine Ruhe.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Wir haben uns müssen Ägypten und Assur ergeben, auf daß wir Brot satt zu essen haben.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Unsre Väter haben gesündigt und sind nicht mehr vorhanden, und wir müssen ihre Missetaten entgelten.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Knechte herrschen über uns, und ist niemand, der uns von ihrer Hand errette.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Wir müssen unser Brot mit Gefahr unsers Lebens holen vor dem Schwert in der Wüste.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Unsre Haut ist verbrannt wie in einem Ofen vor dem greulichen Hunger.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Sie haben die Weiber zu Zion geschwächt und die Jungfrauen in den Städten Juda's.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Die Fürsten sind von ihnen gehenkt, und die Person der Alten hat man nicht geehrt.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Die Jünglinge haben Mühlsteine müssen tragen und die Knaben über dem Holztragen straucheln.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Es sitzen die Alten nicht mehr unter dem Tor, und die Jünglinge treiben kein Saitenspiel mehr.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Unsers Herzens Freude hat ein Ende; unser Reigen ist in Wehklagen verkehrt.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Die Krone unsers Hauptes ist abgefallen. O weh, daß wir so gesündigt haben!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Darum ist auch unser Herz betrübt, und unsre Augen sind finster geworden
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
um des Berges Zion willen, daß er so wüst liegt, daß die Füchse darüber laufen.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Aber du, HERR, der du ewiglich bleibst und dein Thron für und für,
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
warum willst du unser so gar vergessen und uns lebenslang so gar verlassen?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Bringe uns, HERR, wieder zu dir, daß wir wieder heimkommen; erneuere unsre Tage wie vor alters!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Denn du hast uns verworfen und bist allzusehr über uns erzürnt.
