Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Gedenke, HERR, wie es uns gehet; schau und siehe an unsere Schmach!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Unser Erbe ist den Fremden zuteil worden und unsere Häuser den Ausländern.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Wir sind Waisen und haben keinen Vater; unsere Mütter sind wie Witwen.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Unser eigen Wasser müssen wir um Geld trinken; unser Holz muß man bezahlt bringen lassen.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Man treibt uns über Hals, und wenn wir schon müde sind, läßt man uns doch keine Ruhe.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Wir haben uns müssen Ägypten und Assur ergeben, auf daß wir doch Brot satt zu essen haben.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Unsere Väter haben gesündiget und sind nicht mehr vorhanden; und wir müssen ihre Missetat entgelten.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Knechte herrschen über uns, und ist niemand, der uns von ihrer Hand errette.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Wir müssen unser Brot mit Fahr unsers Lebens holen vor dem Schwert in der Wüste.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Unsere Haut ist verbrannt wie in einem Ofen vor dem greulichen Hunger.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Sie haben die Weiber zu Zion geschwächt und die Jungfrauen in den Städten Judas.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Die Fürsten sind von ihnen gehenket, und die Person der Alten hat man nicht geehret.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Die Jünglinge haben Mühlsteine müssen tragen und die Knaben über dem Holztragen straucheln.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Es sitzen die Alten nicht mehr unter dem Tor, und die Jünglinge treiben kein Saitenspiel mehr.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Unsers Herzens Freude hat ein Ende, unser Reigen ist in Wehklagen verkehret.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Die Krone unsers Haupts ist abgefallen. O wehe, daß wir so gesündiget haben!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Darum ist auch unser Herz betrübt, und unsere Augen sind finster worden
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
um des Berges Zions willen, daß er so wüst liegt, daß die Füchse darüberlaufen.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Aber du, HERR, der du ewiglich bleibest und dein Thron für und für,
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
warum willst du unser so gar vergessen und uns die Länge so gar verlassen?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Bringe uns, HERR, wieder zu dir, daß wir wieder heimkommen; verneue unsere Tage wie vor alters!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Denn du hast uns verworfen und bist allzusehr über uns erzürnet.
