Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Gedenke, Herr, was uns geschehen! Blick her! Sieh unsere Schmach!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Fremden ist unser Erbteil zugefallen und unsere Häuser Ausländern.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Wir wurden wie die Waisen vaterlos und unsere Mütter wie die Witwen.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Wir trinken unser eigen Wasser nur um Geld, bekommen unser eigen Holz nur um Bezahlung.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Auf unsern Nacken lastet ein gewaltig Joch, und sind wir matt, gönnt man uns keine Ruhe.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Ägypten reichten wir die Hand, um satt zu werden, Assur.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Gesündigt haben unsere Väter; doch sie sind nicht mehr. Wir tragen ihr Verschulden.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Jetzt herrschen Sklaven über uns, und ihrer Hand entreißt uns keiner.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Wir holen in der Wüste unser Brot mit Einsatz unsres Lebens vor dem Schwerte.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Uns sind gedünstet wie im Ofen die Glieder von den Hungersgluten.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
In Sion haben sie die Ehefraun geschändet und Jungfrauen in Judas Städten.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Gehenkt durch ihre Hand die Fürsten, der Greise Ansehen für nichts geachtet.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Die jungen Männer schleppten Lasten, und Knaben wankten unter Holzbündeln.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Verschwunden sind die Greise aus dem Tore und Jünglinge aus ihrer Schule.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Geschwunden ist die Freude unsres Herzens, in Klage unser Reigen umgewandelt.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Die Krone ist vom Haupte uns gefallen. Weh uns, daß wir gesündigt haben!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Deshalb ward unser Herz so krank, deshalb so trübe unser Auge
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
des wüsten Sionsberges wegen, auf dem sich Füchse tummeln.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Du bist, o Herr, in Ewigkeit; Dein Thron steht von Geschlechte zu Geschlecht.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Warum willst Du uns immerdar vergessen, uns lebenslang verlassen?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Bekehr uns, Herr, zu Dir! Wir kehren um. Erneure unsere Tage wie vor alters!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Denn wolltest Du uns ganz verwerfen, dann gingest Du in Deinem Zorne gegen uns zu weit.
