Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Muista, Herra, mitä meille on tapahtunut; katso ja näe meidän häväistyksemme.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Meidän perintöosamme on siirtynyt vieraille, meidän talomme muukalaisille.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Me olemme tulleet orvoiksi, isättömiksi, meidän äitimme ovat kuin lesket.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Oman juomavetemme me ostamme rahalla; omat puumme saamme, jos maksamme hinnan.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Vainoojamme ovat meidän niskassamme; kun uuvumme, ei meille lepoa suoda.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Egyptille me lyömme kättä ja Assurille saadaksemme leipää ravinnoksi.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Meidän isämme ovat syntiä tehneet; heitä ei enää ole. Me kannamme heidän syntivelkaansa.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Orjat hallitsevat meitä; ei ole sitä, joka tempaisi meidät heidän käsistänsä.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Henkemme kaupalla me noudamme leipämme, väistäen miekkaa erämaassa.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Meidän ihomme halkeilee kuin uuni nälän poltteiden takia.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Naisia raiskataan Siionissa, neitsyitä Juudan kaupungeissa.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Ruhtinaita heidän kätensä hirttävät, vanhinten kasvoja ei pidetä arvossa.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Nuorukaiset kantavat myllynkiviä, poikaset kompastelevat puutaakkojen alla.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
Poissa ovat vanhukset porteista, nuorukaiset kielisoittimiensa äärestä.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Poissa on ilo sydämistämme, karkelomme on valitukseksi muuttunut.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Pudonnut on päästämme kruunu. Voi meitä, sillä me olemme syntiä tehneet!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Tästä syystä on sydämemme tullut sairaaksi, näitten tähden ovat silmämme pimenneet-
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Siionin vuoren tähden, joka on autiona, jolla ketut juoksentelevat.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Sinä, Herra, hallitset iankaikkisesti, sinun valtaistuimesi pysyy suvusta sukuun.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Miksi unhotat meidät ainiaaksi, hylkäät meidät ikipäiviksi?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Palauta meidät, Herra, tykösi, niin me palajamme; uudista meidän päivämme muinaiselleen.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Vai oletko meidät peräti hyljännyt, vihastunut meihin ylenmäärin?
