Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Remember, O LORD, what is come upon us: consider, and behold our reproach.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Our inheritance is turned to strangers, our houses to aliens.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
We are orphans and fatherless, our mothers [are] as widows.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
We have drank our water for money; our wood is sold to us.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Our necks [are] under persecution: we labor, [and] have no rest.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
We have given the hand [to] the Egyptians, [and to] the Assyrians, to be satisfied with bread.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Our fathers have sinned, [and are] not; and we have borne their iniquities.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Servants have ruled over us: [there is] none that doth deliver [us] out of their hand.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
We procured our bread with [the peril of] our lives, because of the sword of the wilderness.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Our skin was black like an oven because of the terrible famine.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
They ravished the women in Zion, [and] the maids in the cities of Judah.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Princes were hanged by their hand: the faces of elders were not honored.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
They took the young men to grind, and the children fell under the wood.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
The elders have ceased from the gate, the young men from their music.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
The joy of our heart hath ceased; our dance is turned into mourning.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
The crown is fallen [from] our head: woe to us, that we have sinned!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
For this our heart is faint; for these [things] our eyes are dim.
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Because of the mountain of Zion, which is desolate, the foxes walk upon it.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Thou, O LORD, remainest for ever; thy throne from generation to generation.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Why dost thou forget us for ever, [and] forsake us so long time?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Turn thou us to thee, O LORD, and we shall be turned; renew our days as of old.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
But thou hast utterly rejected us; thou art very wroth against us.
