Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Remember, O what is LORD, come upon us: behold, and see our reproach.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Our inheritance is turned unto strangers, our houses unto aliens.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
We are orphans and fatherless, our mothers are as widows.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
We have drunken our water for money; our wood is sold unto us.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Our pursuers are upon our necks: we are weary, and have no rest.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
We have given the hand to the Egyptians, and to the Assyrians, to be satisfied with bread.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Our fathers have sinned, and are not; and we have borne their iniquities.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Servants rule over us: there is none to deliver us out of their hand.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
We get our bread with the peril of our lives because of the sword of the wilderness.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Our skin is black like an oven because of the burning heat of famine.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
They ravished the women in Zion, the maidens in the cities of Judah.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Princes were hanged up by their hand: the faces of elders were not honoured.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
The young men bare the mill, and the children stumbled under the wood.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
The elders have ceased from the gate, the young men from their music.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
The joy of our heart is ceased; our dance is turned into mourning.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
The crown is fallen from our head: woe unto us! for we have sinned.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
For this our heart is faint; for these things our eyes are dim;
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
For the mountain of Zion, which is desolate; the foxes walk upon it.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Thou, O LORD, abidest for ever; thy throne is from generation to generation.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Wherefore dost thou forget us for ever, [and] forsake us so long time?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Turn thou us unto thee, O LORD, and we shall be turned; renew our days as of old.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
But thou hast utterly rejected us, thou art very wroth against us.
