Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
HERRE, kom vor skæbne i Hu, sku ned og se vor skændsel!
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Vor Arvelod tilfaldt fremmede, Udlændinge fik vore Huse.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Forældreløse, faderløse er vi, som Enker er vore Mødre.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Vort Drikkevand må vi købe, betale må vi vort Brænde.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Åget trykker vor Nakke, vi trættes og finder ej Hvile.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Ægypten rakte vi Hånd, Assur, for at mættes med Brød.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Vore Fædre, som synded, er borte, og vi må bære deres Skyld.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Over os råder Trælle, ingen frier os fra dem.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Med Livsfare henter vi vort Brød, udsatte for Ørkenens Sværd.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Vor Hud er sværtet som en Ovn af Hungerens svidende Lue.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
De skændede kvinder i Zion, Jomfruer i Judas Byer.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Fyrster greb de og hængte, tog intet Hensyn til gamle.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Ynglinge sattes til Kværnen, under Brændeknippet segnede Drenge.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
De gamle forsvandt fra Porten, de unge fra Strengenes Leg.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Vort Hjertes Glæde er borte, vor Dans er vendt til Sorg.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Kronen faldt af vort Hoved, ve os, at vi har syndet!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
Vort Hjerte blev derfor sygt, derfor vort Øje mørkt:
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
For Zions Bjerg, som er øde, Ræve tumler sig der.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Du, HERRE, troner for evigt, fra Slægt til Slægt står din trone.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Hvi glemmer du os bestandig og svigter os alle dage?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Omvend os, HERRE, til dig, så vender vi om, giv os nye Dage, som fordum!
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Eller har du helt stødt os bort, er din Vrede mod os uden Ende?
