Plaè 5

1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

Herre! kom i Hu, hvad der er sket os; sku ned og se vor Forhaanelse!

2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

Vor Arv er gaaet over til fremmede, vore Huse til Udlændinge.

3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

Vi ere blevne faderløse, uden Fader, vore Mødre ere som Enker.

4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

Vandet, vi drikke, købe vi for Penge; vort Brænde kommer til os for Betaling.

5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

Man er os paa Halsen, vi forfølges; vi blive trætte og faa ikke Hvile.

6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

Vi have rakt Haanden imod Ægypten, imod Assyrien for at mættes af Brød.

7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

Vore Fædre have syndet, de ere ikke mere, og vi bære deres Misgerninger.

8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

Trælle herske over os; der er ingen, som frier af deres Haand.

9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

Vi hente vort Brød med Fare for vort Liv, formedelst Sværdet i Ørken.

10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

Vor Hud er forbrændt som en Ovn, af Hungerens Glød.

11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

De krænke Kvinderne i Zion, Jomfruerne i Judas Stæder.

12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

Fyrster ere hængte af deres Haand, Oldingers Person bliver ikke æret.

13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

Unge Karle maatte tage fat paa Kværnen, og Drenge segnede under Byrden af Ved.

14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

De Ældste have hørt op med at sidde i Porten, de unge Karle med deres Strengeleg.

15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

Vort Hjertes Glæde er hørt op, vor Dans er vendt om til Sorrig.

16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

Vort Hoveds Krone er affalden; o ve os! thi vi have syndet.

17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

Derfor er vort Hjerte sygt, derfor ere vore Øjne formørkede:

18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

For Zions Bjergs Skyld, som er øde, Ræve løbe derpaa.

19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

Du, Herre! du bliver evindelig, din Trone fra Slægt til Slægt.

20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

Hvorfor vil du glemme os evindelig? forlade os saa lang en Tid?

21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

Herre! før os tilbage til dig, saa ville vi vende tilbage, forny vore Dage som i fordums Tid!

22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?

Thi mon du aldeles har forkastet os? mon du er saa saare vred paa os?