Plaè 5
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
Aw Angraeng, kaicae nuiah kapha hmuen to poek ah; ka tongh o ih kasae thuihaih hae khen ah loe, poek ah.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
Kaicae ih qawk loe minawk ban ah phak boih boeh, kaicae ih imnawk doeh prae kalah kaminawk ban ah phak boih boeh.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
Kaicae loe naqah hoi ampa tawn ai kami ah ni ka oh o boeh, kam nonawk doeh lamhmai ah oh o boeh.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
Naek hanah tui to ka qan o moe, tik hanah thing to ka qan o boeh.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
Kaicae loe anghak ai ah tok ka sak o, hmuen phawh loiah kaicae ih tahnong loe kong thai ai boeh.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
Caaknaek khawt buh ka hak o thai hanah, Izip hoi Assyria kaminawk khaeah kang paek o.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
Kaicae ampanawk loe zae o moe, om o ai boeh; nihcae zaehaih to ka zok o boeh.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
Misongnawk mah kaicae to uk boeh, nihcae ban thung hoi loisak kami to om ai.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
Zit kaom praezaek ih sumsen pongah, kaicae loe duekhaih hoi hinghaih salakah takaw to ka pakrong o.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
Zok amthlam loiah kaicae ih nganhin doeh omthuh baktiah amnum boeh.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
Nihcae mah Zion ih nongpatanawk hoi Judah ih tanglanawk to zae o haih.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
Angraengnawk to angmacae ban hoiah bangh o moe, kacoehtanawk to azat thok ah a sak o.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
Cang kaeh hanah thendoengnawk to naeh o, nawktanawk to thing aput o sak.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
To khongkha thungah kacoehtanawk akun o sak ai, thendoengnawk doeh katoeng kruek o ai boeh.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
Palung anghoehaih azaem ving boeh pongah, hnawhaih doeh palungsethaih ah angcoeng lat boeh.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
Kaicae lu ih angraeng lumuek loe krak ving boeh; ka zae o boeh pongah khosak ka bing o boeh!
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
To pongah kaicae ih palungthin loe zai sut boeh; hae hmuennawk pongah kaicae ih mik amtueng ai boeh.
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
Kami angqai krangah kaom, Zion mae loe tasuinawk mah paqaih o haih boeh.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
Aw Angraeng, nang loe dungzan ah na cak poe; na angraeng tangkhang loe adung boih khoek to cak poe.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
Tipongah kaicae nang pahnet poe moe, atue kasawk ah nang pahnawt ving loe?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
Aw Angraeng, kaicae hae nangmah khaeah amlaemsak ah; to tih nahaeloe kam laem o let tih; kaicae ih atuenawk loe canghnii ih atue baktiah omsak let ah.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
Toe kaicae hae nang pahnawt zuep ai moe, palung nang phui thuih hmoek ai nahaeloe, na pathawk let rae ah.
