Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Yo soy el hombre que ha experimentado la aflicción bajo la vara de la ira de (Dios).
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Me llevó y me hizo andar en tinieblas, y no en luz.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
No cesa de volver contra mí su mano todo el día.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Ha consumido mi carne y mi piel, ha roto mis huesos;
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
ha construido contra mí, me ha cercado de amargura y dolor.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Me colocó en lugar tenebroso, como los muertos de ya hace tiempo.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Me tiene rodeado por todos lados, y no puedo salir; me ha cargado de pesadas cadenas.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
GUIMEL. Aun cuando clamo y pido auxilio obstruye Él mi oración.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
GUIMEL. Cierra mi camino con piedras sillares, trastorna mis senderos.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Fue para mí como oso en acecho, como león en emboscada;
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
torció mis caminos y me destrozó, me convirtió en desolación;
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
tendió su arco, y me hizo blanco de sus saetas.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Clavó en mi hígado las hijas de su aljaba;
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
soy el escarnio de todo mi pueblo, su cantilena diaria.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Me hartó de angustias, me embriagó de ajenjo.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Me quebró los dientes con cascajo, me sumergió en cenizas.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Alejaste de mi alma la paz; no sé ya lo que es felicidad;
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
por eso dije: “Pereció mi gloria y mi esperanza en Yahvé.”
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Acuérdate de mí aflicción y de mi inquietud, del ajenjo y de la amargura.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Mi alma se acuerda sin cesar y está abatida dentro de mí;
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
meditando en esto recobro esperanza.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
HET. Es por la misericordia de Yahvé que no hayamos perecido, porque nunca se acaban sus piedades.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
HET. Se renuevan cada mañana; grande es tu fidelidad.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
“Yahvé es mi porción, dice mi alma, por eso espero en Él.”
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Bueno es Yahvé para quien en Él espera, para el que le busca.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Bueno es aguardar en silencio la salvación de Yahvé.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Bueno es para el hombre llevar el yugo desde su juventud.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Siéntese aparte en silencio, pues (Dios) se lo ha impuesto;
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
ponga en el polvo su boca; quizá haya esperanza;
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
ofrezca la mejilla al que le hiere, hártese de oprobio.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Porque no para siempre desecha el Señor;
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
después de afligir usa de misericordia según la multitud de sus piedades;
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
pues no de buena gana humilla El, ni aflige a los hijos de los hombres.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
¿Acaso el Señor no está viendo cómo son pisoteados todos los cautivos de la tierra?
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
¿Cómo se tuerce el derecho de un hombre ante la faz del Altísimo?
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
¿Cómo se hace injusticia a otro en su causa?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
¿Quién puede decir algo, y esto se realiza sin la orden de Yahvé?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
¿No proceden de la boca del Altísimo los males y los bienes?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
¿Por qué se queja el hombre viviente? (Quéjese) más bien de sus propios pecados.
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
“Examinemos y escudriñemos nuestros caminos y convirtámonos a Yahvé.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Alcemos nuestro corazón, con nuestras manos, a Dios en el cielo.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Hemos pecado, y hemos sido rebeldes; Tú no has perdonado.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Te cubriste de tu ira y nos perseguiste, mataste sin piedad;
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
pusiste una nube delante de Ti para que no penetrase la oración;
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
nos convertiste en desecho y basura en medio de las naciones.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Abren contra nosotros su boca todos nuestros enemigos;
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
nos amenazan el terror y la fosa, la devastación y la ruina;
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Mis ojos derraman ríos de agua por el quebranto de la hija de mi pueblo.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Se deshacen mis ojos sin cesar en continuo llanto,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
hasta que Yahvé levante la vista y mire desde el cielo.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Mis ojos me consumen el alma por todas las hijas de mi ciudad.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Como a ave me dieron caza los que me odian sin motivo,
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
me encerraron en la cisterna, pusieron sobre mí la losa,
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
las aguas subieron por encima de mi cabeza, y dije: “Perdido estoy.”
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Desde lo más profundo de la fosa invoqué tu nombre;
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Tú oíste mi voz. ¡No cierres tus oídos a mis suspiros, a mis clamores!
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Cuando te invoqué te acercaste y dijiste: “No temas.”
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Tú, Señor, defendiste mi alma, salvaste mi vida,
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Tú ves, oh Yahvé, mi opresión; hazme justicia;
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
ves todos sus deseos de venganza, todas sus maquinaciones contra mí.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Tú, oh Yahvé, oíste todos sus insultos, todas sus tramas contra mí,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
las palabras de mis enemigos, y cuanto maquinan contra mí siempre.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Mira, cuando se sientan y cuando se levantan, soy yo el objeto de sus canciones.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Tú les darás, oh Yahvé, su merecido, conforme a la obra de sus manos.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Cegarás su corazón, los (cubrirás) con tu maldición;
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
los perseguirás con furor y los destruirás debajo del cielo, oh Yahvé.
