Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Ја сам човек који видех муку од прута гнева Његовог.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Одведе ме и оправи ме у таму, а не на видело.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Само се на ме обраћа, обраћа руку своју по вас дан.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Учини, те ми остаре тело и кожа, потре кости моје.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Зазида ме, и опточи ме жучју и муком.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Посади ме у таму као умрле одавна.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Огради ме да не изађем, и метну на ме тешке окове.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Кад вичем и вапим, одбија молитву моју.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Загради путеве моје тесаним каменом, и преврати стазе моје.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Поста ми као медвед у заседи, као лав у потаји.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Помете путеве моје, и раздре ме, и уништи ме.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Натеже лук свој, и метну ме стрели за белегу.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Устрели ме у бубреге стрелама из тула свог.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Постах подсмех свему народу свом и песма њихова по вас дан.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Насити ме горчином, опоји ме пеленом.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Поломи ми зубе камењем, ували ме у пепео.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Удаљио си душу моју од мира, заборавих добро.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
И рекох: Пропаде сила моја и надање моје од Господа.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Опомени се муке моје и јада мог, пелена и жучи.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Душа се моја опомиње без престанка, и поништила се у мени.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Али ово напомињем срцу свом, те се надам:
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Милост је Господња што не изгибосмо сасвим, јер милосрђа Његовог није нестало.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Понавља се свако јутро; велика је вера твоја.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Господ је део мој, говори душа моја; зато ћу се у Њега уздати.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Добар је Господ онима који га чекају, души, која га тражи.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Добро је мирно чекати спасење Господње.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Добро је човеку носити јарам за младости своје.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Сам ће седети и ћутати, јер Бог метну бреме на њ.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Метнуће уста своја у прах, еда би било надања.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Подметнуће образ свој ономе који га бије, биће сит срамоте.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Јер Господ не одбацује за свагда.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Јер ако и уцвели, опет ће се и смиловати ради мноштва милости своје.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Јер не мучи из срца свог ни цвели синове човечје.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Кад газе ногама све сужње на земљи,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Кад изврћу правицу човеку пред Вишњим,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Кад чине криво човеку у парници његовој, не види ли Господ?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Ко је рекао што и збило се, а Господ да није заповедио?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Не долазе ли и зла и добра из уста Вишњег?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Зашто се тужи човек жив, човек на кар за грехе своје?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Претражимо и разгледајмо путе своје, и повратимо се ка Господу.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Подигнимо срце своје и руке к Богу на небесима.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Згрешисмо и непокорни бисмо; Ти не прашташ.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Обастро си се гневом, и гониш нас, убијаш и не жалиш.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Обастро си си се облаком да не продре молитва.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Начинио си од нас сметлиште и одмет усред тих народа.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Разваљују уста своја на нас сви непријатељи наши.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Страх и јама задеси нас, пустошење и затирање.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Потоци теку из очију мојих ради погибли кћери народа мог.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Очи моје лију сузе без престанка, јер нема одмора,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Докле Господ не погледа и не види с неба.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Око моје мучи ми душу ради свих кћери града мог.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Терају ме једнако као птицу непријатељи моји низашта.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Свалише у јаму живот мој и набацаше камење на ме.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Дође ми вода сврх главе; рекох: Погибох!
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Призивах име Твоје, Господе, из јаме најдубље.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Ти чу глас мој; не затискуј уха свог од уздисања мог, од вике моје.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Приступао си кад Те призивах, и говорио си: Не бој се.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Расправљао си, Господе, парбу душе моје, и избављао си живот мој.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Видиш, Господе, неправду која ми се чини; расправи парбу моју.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Видиш сву освету њихову, све што ми мисле.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Чујеш руг њихов, Господе, све што ми мисле,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Шта говоре они који устају на ме и шта намишљају против мене по вас дан.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Види, кад седају и кад устају, ја сам им песма.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Плати им, Господе, по делима руку њихових.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Подај им упорно срце, проклетство своје.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Гони их гневом, и истреби их испод небеса Господњих.
