Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
IO [son] l'uomo che ha veduta afflizione, Per la verga dell'indegnazion del Signore.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Egli mi ha condotto, e fatto camminar nelle tenebre, E non nella luce.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Certo, egli mi ritorna addosso, E rivolge la sua mano [contro a me] tuttodì.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Egli ha fatta invecchiar la mia carne, e la mia pelle; Egli mi ha fiaccate le ossa.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Egli ha fatti degli edificii contro a me, E [mi] ha intorniato di tosco e di affanno.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Egli mi ha fatto dimorare in luoghi tenebrosi, A guisa di quelli che son morti già da lungo tempo.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Egli mi ha assiepato d'ogn'intorno, sì che non posso uscire; Egli ha aggravati i miei ceppi.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Eziandio quando grido e sclamo, Egli chiude il passo alla mia orazione,
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Egli ha chiuse le mie vie di pietre conce a scarpello, Ha rinvolti i miei sentieri.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Egli mi [è stato] un orso all'agguato, Un leone ne' [suoi] nascondimenti.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Egli ha traviate le mie vie, Mi ha tagliato a pezzi, mi ha renduto desolato.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Egli ha teso l'arco suo, E mi ha posto come un bersaglio incontro alle saette.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Egli mi ha fitti nelle reni Gli strali del suo turcasso.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Io sono in derisione a tutti i popoli, [E son] la lor canzone tuttodì.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Egli mi ha saziato di amaritudini, Mi ha inebbriato di assenzio.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Egli mi ha stritolati i denti con della ghiaia, Mi ha voltolato nella cenere.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
E tu hai allontanata l'anima mia dalla pace, Ed io ho dimenticato il bene.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
E ho detto: Il Signore ha fatta perire la mia forza, E la mia speranza.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Ricordati della mia afflizione, E del mio esilio; del tosco e dell'assenzio.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
L'anima mia se [ne] ricorda del continuo, E se [ne] abbatte in me.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Questo mi torna alla mente, Perciò spererò [ancora].
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Se non siamo stati del tutto consumati, [È per] le benignità del Signore; Perciocchè le sue misericordi non son venute meno;
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Si rinnovano ogni mattina; La tua lealtà [è] grande.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Il Signore [è] la mia parte, ha detto l'anima mia; Perciò spererò in lui.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Il Signore [è] buono a quelli che l'aspettano, All'anima [che] lo ricerca.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Buona cosa [è] di aspettare in silenzio La salute del Signore.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Buona cosa [è] all'uomo di portare il giogo Nella sua giovanezza.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Sieda egli pur solitario, ed in silenzio, Se Dio gliel'ha imposto!
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Metta pur la sua bocca nella polvere! Forse, ci sarà ancora speranza;
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Porga pur la guancia a chi lo percuote; Si sazî pur di vituperio!
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Poichè il Signore non rigetta in perpetuo;
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Anzi, se affligge, ha altresì compassione, Secondo la moltitudine delle sue benignità.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Perciocchè s'egli affligge, E addolora i figliuoli degli uomini, Non lo fa volentieri.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Mentre altri trita sotto i suoi piedi Tutti i prigioni della terra;
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Mentre altri pervertisce la ragion dell'uomo, Nel cospetto dell'Altissimo;
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Mentre altri fa torto all'uomo nella sua lite; Il Signore nol vede egli?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Chi [è] colui che abbia detta [qualche cosa], e quella sia avvenuta, Che il Signore non l'abbia comandata?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Non procedono i mali ed i beni Dalla bocca dell'Altissimo?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Perchè si rammarica l'uomo vivente? [Perchè si rammarica] l'uomo della pena del suo peccato?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Esaminiamo le nostre vie, E ricerchiamo[le] e convertiamoci al Signore.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Alziamo i nostri cuori, e le palme delle mani, A Dio ne' cieli, [dicendo: ]
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Noi abbiam misfatto, e siamo stati ribelli; [E] tu non hai perdonato.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Tu [ci] hai coperti d'ira, e ci hai perseguitati; Tu hai ucciso [e] non hai risparmiato.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Tu hai distesa una nuvola intorno a te, Acciocchè l'orazione non passasse.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Tu ci hai fatti essere spazzature, Ed abbominio, per mezzo i popoli.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Tutti i nostri nemici hanno aperta la bocca contro a noi.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Noi siamo incorsi in ispavento, ed in fossa; In desolazione, ed in fiaccamento.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
L'occhio mio cola in rivi d'acque, Per lo fiaccamento della figliuola del mio popolo.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
L'occhio mio stilla, senza posa, E non ha alcuna requie;
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Finchè il Signore non riguarda, E non vede dal cielo.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
L'occhio mio affanna l'anima mia, Per tutte le figliuole della mia città.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Quelli che senza cagione, mi son nemici, Mi han cacciato del continuo, come un uccelletto;
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Hanno troncata la vita mia, e [l'hanno messa] nella fossa; Ed hanno gettate delle pietre sopra me.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Le acque mi hanno inondato fin sopra il capo; Io ho detto: Io son riciso.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Io ho invocato il tuo Nome, o Signore, Dalla fossa de' luoghi bassissimi.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Tu hai udita la mia voce; Non nascondere il tuo orecchio al mio sospiro, ed al mio grido.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Tu ti sei accostato al giorno che io ti ho invocato; Tu hai detto: Non temere.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
O Signore, tu hai dibattute le querele dell'anima mia; Tu hai riscossa la vita mia.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
O Signore, tu vedi il torto che mi è fatto; Giudica la mia causa.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Tu vedi tutte le lor vendette, Tutti i lor pensieri contro a me.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Tu odi, Signore, i loro obbrobri, Tutte le lor macchinazioni contro a me;
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Le parole di quelli che mi si levano incontro, Ed i ragionamenti che tengono contro a me tuttodì.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Riguarda, quando si seggono, e quando si levano; Io [sono] la lor canzone.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
O Signore, rendi loro la retribuzione, Secondo le opere delle lor mani.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Da' loro ingombramento di cuore, La tua maledizione.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Perseguili in ira, E disperdili di sotto al cielo del Signore.
