Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Ich bin der Mann, der Elend erlebt hat durch die Rute seines Zornes;
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
mich hat er geführt und getrieben in Finsternis und tiefes Dunkel;
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
nur gegen mich kehrt er immer wieder seine Hand Tag für Tag!
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Mein Fleisch und meine Haut hat er hinschwinden lassen, meine Glieder zerschlagen;
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
aufgetürmt hat er rings um mich Gift und Mühsal;
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
in Finsternis hat er mich versenkt wie die ewig Toten.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Er hat mich ummauert, daß ich keinen Ausweg habe, mich mit schweren Ketten beladen;
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
ob ich auch schreie und rufe: er verschließt sich meinem Flehen.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Er hat meine Wege mit Quadersteinen vermauert, meine Pfade ungangbar gemacht.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Ein lauernder Bär ist er mir gewesen, ein Löwe im Versteck.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Er hat mich auf Irrwegen wandeln lassen und mich zerfleischt, mich verstört;
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
er hat seinen Bogen gespannt und mich als Zielscheibe hingestellt für seine Pfeile,
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
hat die Söhne seines Köchers mir ins Herz dringen lassen.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Meinem ganzen Volk bin ich zum Hohn geworden, ihr Spottlied den ganzen Tag;
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
mit Bitternissen hat er mich gesättigt, mit Wermut mich getränkt.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Meine Zähne hat er mich an Kieseln zerbeißen lassen, mich in den Staub niedergetreten.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Du hast meiner Seele den Frieden entrissen, so daß ich verlernt habe, glücklich zu sein,
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
und ausrufe: »Dahin ist meine Lebenskraft und verloren meine Hoffnung auf den HERRN!«
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Gedenke meines Elends und meiner Irrsale, des Wermuts und des Gifts!
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Ohne Unterlaß denkt meine Seele daran und ist gebeugt in mir.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Dies will ich mir zu Herzen nehmen und darum der Hoffnung leben:
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Die Gnadenerweisungen des HERRN sind noch nicht erschöpft, sein Erbarmen ist noch nicht zu Ende;
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
alle Morgen sind sie neu, groß ist deine Treue.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
»Der HERR ist mein Teil!« bekennt meine Seele; drum will ich auf ihn hoffen.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Gütig ist der HERR gegen die, welche auf ihn harren, gegen ein Herz, das ihn sucht.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Gut ist es, geduldig zu sein und schweigend zu warten auf die Hilfe des HERRN.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Gut ist es für jeden, das Joch schon in seiner Jugend tragen zu lernen;
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
er sitze einsam und schweige, wenn der HERR es ihm auferlegt!
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Er neige seinen Mund in den Staub hinab: vielleicht ist noch Hoffnung vorhanden;
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
er biete ihm, wenn er ihn schlägt, die Wange dar, lasse sich mit Schmach sättigen!
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Denn nicht auf ewig verstößt der HERR,
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
sondern, wenn er Trübsal verhängt hat, erbarmt er sich auch wieder nach seiner großen Güte;
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
denn nicht aus Lust plagt und betrübt er die Menschenkinder.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Wenn man mit Füßen niedertritt alle Gefangenen der Erde,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
wenn man das Recht eines Mannes beugt vor den Augen des Höchsten,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
wenn man einen Menschen in seinem Rechtsstreit ins Unrecht setzt: sollte das der Herr nicht beachten?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Wer kann denn befehlen, daß etwas geschehe, ohne daß der Herr es geboten hat?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Geht nicht aus dem Munde des Höchsten das Glück wie das Unglück hervor?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Was klagt (also) der Mensch, solange er lebt? Ein jeder klage über seine Sünden!
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Laßt uns unsern Wandel prüfen und erforschen und zum HERRN umkehren!
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Laßt uns unser Herz mitsamt den Händen erheben zu Gott im Himmel!
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Wir sind es, die abtrünnig und ungehorsam gewesen sind; du aber hast nicht verziehen,
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
hast dich in Zorn gehüllt und uns verfolgt, hingerafft ohne Schonung;
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
du hast dich in Gewölk gehüllt, so daß kein Gebet hindurchdringen konnte;
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
zu Kehricht und zum Abscheu hast du uns gemacht inmitten der Völker.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Es haben den Mund gegen uns aufgerissen all unsere Feinde;
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Grauen und Grube sind uns zuteil geworden, Verwüstung und Untergang!
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Wasserbäche läßt mein Auge rinnen über die Zertrümmerung der Tochter meines Volkes.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Mein Auge ergießt sich ruhelos in Tränen ohne Aufhören,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
bis der HERR vom Himmel herniederschaue und dareinsehe.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Was ich sehen muß, versetzt mich in Trauer um aller Töchter meiner Stadt willen.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Ach! Wie einen Vogel haben die mich gejagt, die mir ohne Ursache feind sind;
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
sie haben mich in die Grube gestoßen, um mein Leben zu vernichten, und haben Steine auf mich geworfen:
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
die Wasser schlugen mir über dem Haupt zusammen; ich dachte: »Mit mir ist’s aus!«
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Da rief ich deinen Namen an, HERR, tief unten aus der Grube,
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
und du hast mich gehört, als ich zu dir flehte: »Verschließ dein Ohr nicht meinem Hilferuf!«
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Du hast dich mir genaht, als ich dich anrief, hast mir zugerufen: »Fürchte dich nicht!«
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Du, o HERR, hast meine Sache geführt, hast mein Leben gerettet;
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
du, o HERR, hast meine Unbill gesehen: verhilf mir zu meinem Recht!
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Du hast all ihre Rachgier gesehen, all ihre Anschläge gegen mich,
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
hast, o HERR, ihr Schmähen gehört, all ihre Anschläge gegen mich,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
das Gerede meiner Widersacher und ihre täglichen Ränke gegen mich.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Gib acht auf ihr Sitzen und ihr Aufstehen: ihr Spottlied bin ich!
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Du wirst ihnen vergelten, HERR, wie ihre Taten es verdienen,
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
wirst ihnen Verblendung ins Herz geben: dein Fluch komme über sie!
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Du wirst sie im Zorn verfolgen und sie vertilgen unter Gottes Himmel hinweg!
