Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Ich bin der Mann, der Elend hat erfahren durch seines Grimmes Rute.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Mich drängte er und führte mich in Finsternis und tiefes Dunkel.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
An mir erprobt er immer wieder seine Macht den ganzen Tag.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Er rieb mir auf mein Fleisch und meine Haut, zerbrach mir mein Gebein.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Und eingeschritten ist er gegen mich mit Gift und Aufhängen,
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
versetzte mich in Finsternis wie ewig Tote.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Er mauerte mich ein, ließ keinen Ausweg offen, beschwerte mich mit Ketten.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Ob ich auch schreie, rufe, er weist mein Beten ab,
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
versperrt mit Pfählen meine Wege, verstört mir meine Pfade.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Er ist mir wie ein Bär, der lauert, ein Löwe in dem Hinterhalt.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Er kreist um meine Wege, umschließt mich, macht mich einsam,
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
dann spannt er seinen Bogen und stellt als Ziel mich auf für seine Pfeile.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Er schießt mir in die Nieren des Köchers Söhne.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Ich wurde meinem ganzen Volke zum Gespött, ihr Spottlied für den ganzen Tag.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Mit Bitternissen machte er mich satt, berauschte mich mit Wermut,
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
zermalmen ließ er meine Zähne Kiesel und wälzte mich im Staube.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Des Glücks beraubt ward meine Seele, daß ich des Heiles ganz vergaß
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
und sprach: "Dahin ist meine Lebenskraft und meine Hoffnung auf den Herrn."
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Ja, der Gedanke an mein Elend, meine Irrsale, ist Wermut mir und Gift.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Und doch denkt meine Seele dran und sinnt in mir.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Und ich bedachte dies und schöpfte daraus meine Hoffnung.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Des Herren Huld ist nicht zu Ende und sein Erbarmen nicht erschöpft.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Neu ist's an jedem Morgen; ja: "Groß ist Deine Treue;
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
mein Anteil ist der Herr", spricht meine Seele; "drum hoffe ich auf ihn."
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Der Herr ist denen gütig, die seiner harren, und einer Seele, die ihn sucht.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Drum ist es gut, schweigend des Herren Hilfe zu erwarten.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Gar heilsam ist es für den Mann, das Joch in seiner Jugend schon zu tragen.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Er sitze einsam da und schweige, weil er's ihm auferlegt!
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Mit seinem Mund berühre er den Staub! Vielleicht gibt's dann noch Hoffnung.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Er biete seine Wange jenem dar, der nach ihm schlägt, und lasse sich mit Schmach ersättigen!
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Denn nicht auf ewig will der Herr verstoßen.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Und fügt er auch Betrübnis zu, erbarmt er sich auch wieder seiner Gnadenfülle nach.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Denn nicht aus Lust erniedrigt er und beugt die Menschenkinder,
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
damit man mit den Füßen all die Gefangenen des Landes trete,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
daß man das Recht der Leute beuge, das sie beim Allerhöchsten haben.
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Daß jemandem sein Recht genommen wird, das kann der Herr nicht billigen.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Wer ist's, der sprach, und es geschah, und nicht befohlen hätte es der Herr?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Ja, kommt nicht aus des Höchsten Mund das Schlimme wie das Gute?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Was klagt ein Mensch im Leben, ein Mann ob seiner Sündenstrafe?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Laßt uns doch unsern Wandel prüfen und erforschen und uns zum Herrn bekehren!
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Laßt uns die Herzen lieber als die Hände zu Gott im Himmel heben:
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
"Gesündigt haben wir in Widerspenstigkeit; Du hast uns nicht vergeben.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Du hast mit Zorn uns ganz bedeckt, verfolgt, gemordet mitleidlos.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Du hast Dich in Gewölk gehüllt, daß kein Gebet hindurch mehr dringe.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Zu Kehricht und zum Auswurf hast Du uns gemacht inmitten jener Völker.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Weit rissen über uns den Mund all unsre Feinde auf.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Zu Angst und Furcht ward uns Verwüstung und Verderben."
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Mein Auge weinte Wasserströme ob der Vernichtung, die getroffen meines Volkes Tochter.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Und ohne Ruhe fließt mein Auge und ohne Rasten,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
bis daß herniederschaue und es sehe der Herr vom Himmel.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Mein Auge klagt ohn Ende ob all den Töchtern meiner Stadt.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Mich jagten hin und her wie einen Vogel, die mir so grundlos Feinde waren.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Mein Leben wollten sie vernichten in der Grube; mit Steinen warfen sie auf mich.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Dann strömte übers Haupt mir Wasser; ich sprach: "Ich bin verloren."
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Da rief ich Deinen Namen, Herr, aus tiefster Grube an.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Du hörtest meine Stimme: "Ach, verschließe meinem Rufen und meinem Seufzen nicht Dein Ohr!"
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Du nahtest, als ich Dich gerufen; Du sprachst: "Sei nur getrost!"
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Du führtest meine Sache, Herr; Du wahrtest mir das Leben.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Nun siehst Du, Herr: Bedrückt bin ich. Verhilf zu meinem Rechte mir!
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
All ihre Rachgier schauest Du, all ihre Pläne gegen mich,
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Du hörst ihr Schmähen, Herr, und all ihr Planen gegen mich,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
die Reden meiner Widersacher, ihr stetes Trachten gegen mich.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Ihr Sitzen und ihr Aufstehn schau Dir an! Zum Spottlied bin ich ihnen.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Du lohnest ihnen, Herr, nach ihrer Hände Werk.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Verblendung gibst Du ihrem Herzen, gibst ihnen Deinen Fluch.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Im Zorn verfolgst Du sie und tilgst sie unterm Himmel, Herr.
