Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Minä olen se mies, joka olen kurjuutta nähnyt hänen vihastuksensa vitsan alla.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Minut hän on johdattanut ja kuljettanut pimeyteen eikä valkeuteen.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Juuri minua vastaan hän kääntää kätensä, yhäti, kaiken päivää.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Hän on kalvanut minun lihani ja nahkani, musertanut minun luuni.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Hän on rakentanut varustukset minua vastaan ja piirittänyt minut myrkyllä ja vaivalla.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Hän on pannut minut asumaan pimeydessä niinkuin ikiaikojen kuolleet.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Hän on tehnyt muurin minun ympärilleni, niin etten pääse ulos, on pannut minut raskaisiin vaskikahleisiin.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Vaikka minä huudan ja parun, hän vaientaa minun rukoukseni.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Hakatuista kivistä hän on tehnyt minun teilleni muurin, on mutkistanut minun polkuni.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Vaaniva karhu on hän minulle, piilossa väijyvä leijona.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Hän on vienyt harhaan minun tieni ja repinyt minut kappaleiksi, hän on minut autioksi tehnyt.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Hän on jännittänyt jousensa ja asettanut minut nuoltensa maalitauluksi.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Hän on ampunut munuaisiini nuolet, viinensä lapset.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Minä olen joutunut koko kansani nauruksi, heidän jokapäiväiseksi pilkkalauluksensa.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Hän on ravinnut minua katkeruudella, juottanut minua koiruoholla.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Hän on purettanut minulla hampaat rikki soraan, painanut minut alas tomuun.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Sinä olet syössyt minun sieluni ulos, rauhasta pois, minä olen unhottanut onnen.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Ja minä sanon: mennyt on minulta kunnia ja Herran odotus.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Muista minun kurjuuttani ja kodittomuuttani, koiruohoa ja myrkkyä.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Sinä kyllä muistat sen, että minun sieluni on alaspainettu.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Tämän minä painan sydämeeni, sentähden minä toivon.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Herran armoa on, ettemme ole aivan hävinneet, sillä hänen laupeutensa ei ole loppunut:
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
se on joka aamu uusi, ja suuri on hänen uskollisuutensa.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Minun osani on Herra, sanoo minun sieluni; sentähden minä panen toivoni häneen.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Hyvä on Herra häntä odottaville, sille sielulle, joka häntä etsii.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Hyvä on hiljaisuudessa toivoa Herran apua.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Hyvä on miehelle, että hän kantaa iestä nuoruudessaan.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Istukoon hän yksin ja hiljaa, kun Herra on sen hänen päällensä pannut.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Laskekoon suunsa tomuun-ehkä on vielä toivoa.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Ojentakoon hän posken sille, joka häntä lyö, saakoon kyllälti häväistystä.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Sillä ei Herra hylkää iankaikkisesti;
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
vaan jos hän on murheelliseksi saattanut, hän osoittaa laupeutta suuressa armossansa.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Sillä ei hän sydämensä halusta vaivaa eikä murehduta ihmislapsia.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Kun jalkojen alle poljetaan kaikki vangit maassa,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
kun väännetään miehen oikeutta Korkeimman kasvojen edessä,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
kun ihmiselle tehdään vääryyttä hänen riita-asiassaan-eikö Herra sitä näkisi?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Onko kukaan sanonut, ja se on tapahtunut, jos ei Herra ole käskenyt?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Eikö lähde Korkeimman suusta paha ja hyvä?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Miksi tuskittelee ihminen eläessään, mies syntiensä palkkaa?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Koetelkaamme teitämme, tutkikaamme niitä ja palatkaamme Herran tykö.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Kohottakaamme sydämemme ynnä kätemme Jumalan puoleen, joka on taivaassa.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Me olemme luopuneet pois ja olleet kapinalliset; sinä et ole antanut anteeksi,
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
olet peittänyt itsesi vihassasi, ajanut meitä takaa, surmannut säälimättä;
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
olet peittänyt itsesi pilvellä, niin ettei rukous pääse lävitse.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Tunkioksi ja hylyksi sinä olet meidät tehnyt kansojen seassa.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Suut ammollaan meitä vastaan ovat kaikki meidän vihamiehemme.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Osaksemme on tullut kauhu ja kuoppa, turmio ja sortuminen.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Vesipurot juoksevat minun silmistäni tyttären, minun kansani, sortumisen tähden.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Minun silmäni vuotaa lakkaamatta, hellittämättä
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
siihen asti, kunnes katsoo, kunnes näkee Herra taivaasta.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Silmäni tuottaa tuskaa minun sielulleni kaikkien minun kaupunkini tyttärien tähden.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Kiihkeästi pyydystivät minua kuin lintua ne, jotka syyttä ovat vihamiehiäni.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
He sulkivat kuoppaan minun elämäni ja heittivät päälleni kiviä.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Vedet tulvivat minun pääni ylitse; minä sanoin: olen hukassa.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Minä huusin sinun nimeäsi, Herra, kuopan syvyydestä.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Sinä kuulit minun huutoni: "Älä peitä korvaasi minun avunhuudoltani, että saisin hengähtää".
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Sinä olit läsnä silloin, kun minä sinua huusin; sinä sanoit: "Älä pelkää".
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Sinä, Herra, ajoit minun riita-asiani, lunastit minun henkeni.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Olethan nähnyt, Herra, minun kärsimäni sorron: hanki minulle oikeus.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Olethan nähnyt kaiken heidän kostonhimonsa, kaikki heidän juonensa minua vastaan.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Sinä olet kuullut heidän häväistyksensä, Herra, kaikki heidän juonensa minua vastaan.
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Minun vastustajaini huulet ja heidän aikeensa ovat minua vastaan kaiken päivää.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Istuivatpa he tai nousivat, katso: minä olen heillä pilkkalauluna.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Kosta heille, Herra, heidän kättensä teot.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Paaduta heidän sydämensä, kohdatkoon heitä sinun kirouksesi.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Aja heitä takaa vihassasi ja hävitä heidät Herran taivaan alta.
