Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Teg er den Mand, som saa Elendighed ved hans Vredes Ris.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Mig ledede og førte han ind i Mørke og ikke til Lys.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Kun imod mig vendte han atter og atter sin Haand den ganske Dag.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Han gjorde mit Kød og min Hud gammel; han sønderbrød mine Ben.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Han byggede imod mig og omgav mig med Galde og Møje.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Han lod mig bo i de mørke Steder som dem, der ere døde i al Evighed.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Han tilmurede for mig, og jeg kan ikke komme ud, han gjorde min Lænke svar.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Naar jeg end skriger og raaber, lukker han til for min Bøn.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Han har tilmuret mine Veje med hugne Stene, han har gjort mine Stier krogede.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Han er bleven mig som en Bjørn, der ligger paa Lur, som en Løve i Skjul.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Han lod mine Veje bøje af, og saa sønderrev han mig; han lagde mig øde.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Han spændte sin Bue og stillede mig som Maalet for Pilen.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Han lod Pile af sit Kogger trænge ind i mine Nyrer.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Jeg er bleven alt mit Folk til Latter, deres Spottesang den ganske Dag.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Han mættede mig med beske Urter, „han gav mig rigelig Malurt at drikke
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
og lod mine Tænder bide i Grus, han nedtrykte mig i Aske.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Og du bortstødte min Sjæl fra Fred, jeg har glemt det gode.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Og jeg sagde: Borte er min Kraft, og hvad jeg forventede fra Herren.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Kom min Elendighed og min Landflygtighed i Hu: Malurt og Galde!
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Min Sjæl kommer det ret i Hu og er nedbøjet i mit Indre.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Dette vil jeg tage mig til Hjerte, derfor vil jeg haabe:
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Det er Herrens Miskundhed, at vi ikke ere fortærede; thi hans Barmhjertighed har ingen Ende.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Den er ny hver Morgen, din Trofasthed er stor.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Herren er min Del, siger min Sjæl, derfor vil jeg haabe til ham.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Herren er god imod dem, som bie efter ham, imod den Sjæl, som spørger efter ham.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Det er godt, at man haaber og er stille til Herrens Frelse.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Det er en Mand godt, at han bærer Aag i sin Ungdom.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Han vil sidde ene og tie; thi han lægger det paa ham.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Han vil trykke sin Mund imod Støvet, om der maaske kunde være Forhaabning.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Han vil vende Kinden imod den, som slaar ham, han vil mættes med Forhaanelse.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Thi Herren skal ikke forkaste evindelig.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Thi dersom han bedrøver, da skal han dog forbarme sig efter sin store Miskundhed.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Thi det er ikke af sit Hjerte, at han plager og bedrøver Menneskens Børn.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
For at knuse alle de bundne paa Jorden under sine Fødder,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
for at bøje en Mands Ret for den Højestes Ansigt,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
for at forvende et Menneskes Retssag — skuer Herren ikke ned.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Hvo er den, som har sagt noget, saa at det skete, uden at Herren befaler det?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Mon Lykke og Ulykke ikke udgaa af den Højestes Mund?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Hvorfor klager et Menneske som lever? — enhver for sine Synder!
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Lader os ransage vore Veje og efterspore dem og vende om til Herren!
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Lader os opløfte vort Hjerte tillige med vore Hænder til Gud i Himmelen!
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Vi, vi have syndet og været genstridige, du tilgav ikke.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Du tildækkede os med Vrede og forfulgte os, ihjelslog, sparede ikke,
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Du skjulte dig med en Sky, at ingen Bøn kunde trænge igennem.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Du gjorde os til Skarn og Udskud midt iblandt Folkene.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Alle vore Fjender opspilede deres Mund imod os.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Der var Forfærdelse og Gru for os, Ødelæggelse og Undergang.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Mit Øje rinder med Vandbække over mit Folks Datters Undergang.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Mit Øje strømmer og bliver ikke stille, der er ingen Afladelse,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
indtil Herren skuer ned og ser til fra Himmelen.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Mit Øje voldte min Sjæl Smerte over alle min Stads Døtre.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Hart jagede mig som en Fugl de, der vare mine Fjender uden Grund.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
De bragte mit Liv til at vorde stille i Graven og kastede en Sten over mig.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Der strømmede Vand ned over mit Hoved, jeg sagde: Det er forbi med mig.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Jeg kaldte paa dit Navn, Herre! fra Graven, i det dybe.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Du har hørt min Røst; tilluk ej dit Øre for mit Suk, for mit Raab!
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Du holdt dig nær den Dag, jeg kaldte paa dig, du sagde: Frygt ikke!
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Herre! du har udført min Sjæls Sag, du har udløst mit Liv.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Herre! du har set den Uret, som sker mig, døm i min Sag!
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Du har set al deres Hævn, alle deres Tanker imod mig.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Herre! du har hørt deres haanende Tale, alle deres Tanker imod mig,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
mine Modstanderes Ord og deres Anslag imod mig den ganske Dag.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Sku, hvorledes de sidde, og hvorledes de staa op; jeg er deres Spottesang.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Du skal gengælde dem, Herre! efter deres Hænders Gerning.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Du skal give dem et Dække over Hjertet, din Forbandelse hører dem til.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Du skal forfølge dem i Vrede, og ødelægge dem, at de ikke ere under Herrens Himmel.
