Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Ja sam čovjek što upozna bijedu pod šibom gnjeva njegova.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Mene je odveo i natjerao da hodam u tmini i bez svjetlosti.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
I upravo mene bije i udara bez prestanka njegova ruka.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Iscijedio je moje meso, kožu moju, polomio kosti moje.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Načinio mi jaram, glavu obrubio tegobama.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
Pustio me da živim u tminama kao mrtvaci vječiti.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Zazidao me, i ja ne mogu izaći, otežao je moje okove.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Kada sam vikao i zapomagao, molitvu je moju odbijao.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Zazidao mi ceste tesanim kamenom, zakrčio je putove moje.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Meni on bijaše medvjed koji vreba, lav u zasjedi.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
U bespuća me vodio, razdirao, ostavljao me da umirem.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Napinjao je luk svoj i gađao me kao metu za svoje strelice.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
U slabine mi sasuo strelice, sinove svoga tobolca.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Postao sam smiješan svome narodu, rugalica svakidašnja.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Gorčinom me hranio, pelinom me napajao.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Puštao me da zube kršim kamen grizući, zakapao me u pepeo.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Duši je mojoj oduzet mir i više ne znam što je sreća!
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Rekoh: Dotrajao je život moj i nada koja mi od Jahve dolazi.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Spomeni se bijede moje i stradanja, pelina i otrova!
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Bez prestanka na to misli i sahne duša u meni.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
To nosim u srcu i gojim nadu u sebi.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Dobrota Jahvina nije nestala, milosrđe njegovo nije presušilo.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Oni se obnavljaju svako jutro: tvoja je vjernost velika!
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
“Jahve je dio moj”, veli mi duša, “i zato se u nj pouzdajem.”
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Dobar je Jahve onom koji se u nj pouzdaje, duši koja ga traži.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Dobro je u miru čekati spasenje Jahvino!
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Dobro je čovjeku da nosi jaram za svoje mladosti.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Neka sjedi u samoći i šuti, jer mu On to nametnu;
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
neka usne priljubi uz prašinu, možda još ima nade!
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Neka pruži obraz onome koji ga bije, neka se zasiti porugom.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Jer Gospod ne odbacuje nikoga zauvijek:
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
jer ako i rastuži, on se smiluje po svojoj velikoj ljubavi.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Jer samo nerado on ponižava i rascvili sinove čovjeka.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Kad se gaze nogama svi zemaljski sužnjevi,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
kad se izvrće pravica čovjeku pred licem Svevišnjeg,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
kad se krivica nanosi čovjeku u parnici, zar Gospod ne vidi?
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Tko je rekao nešto i zbilo se? Nije li Gospod to zapovjedio?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Ne dolazi li iz usta Svevišnjega i dobro i zlo?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Na što se tuže živi ljudi? Svatko na svoj grijeh.
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Ispitajmo, pretražimo pute svoje i vratimo se Jahvi.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Dignimo svoje srce i ruke svoje k Bogu koji je na nebesima.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Da, mi smo se odmetali, bili nepokorni, a ti, ti nisi praštao!
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Obastrt gnjevom svojim, gonio si nas, ubijao i nisi štedio.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Oblakom si se obastro da molitva ne prodre do tebe.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Načinio si od nas smeće i odmet među narodima.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Razjapili usta na nas svi neprijatelji naši.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Užas i jama bila nam sudbina, propast i zator!
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Potoci suza teku iz očiju mojih zbog propasti Kćeri naroda mojega.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Moje oči liju suze bez prestanka, jer prestanka nema
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
dok ne pogleda i ne vidi Jahve s nebesa.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Moje mi oko bol zadaje zbog kćeri svih mojega grada.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Uporno me k'o pticu progone svi što me mrze, a bez razloga.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
U jamu baciše moj život i zatrpaše je kamenjem.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Voda mi dođe preko glave, rekoh sam sebi: “Pogiboh!”
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
I tada zazvah ime tvoje, Jahve, iz najdublje jame.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Ti oču moj glas: “Ne začepljuj uši svoje na vapaje moje.”
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Bliz meni bijaše u dan vapaja mog, govoraše: “Ne boj se!”
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Ti si, Gospode, izborio pravdu za dušu moju, ti si život moj izbavio.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Ti, Jahve, vidje kako me tlače, dosudi mi pravdu.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Ti vidje svu osvetu njinu, sve podvale protiv mene.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Čuo si, Jahve, podrugivanje njihovo, sve podvale protiv mene.
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Usne protivnika mojih i misli njine protiv mene su cio dan.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Kad sjede, kad ustaju, pogledaj samo: ja sam im pjesma-rugalica.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Vrati im, Jahve, milo za drago, po djelu ruku njihovih.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Učini da srca im otvrdnu, udari ih prokletstvom svojim.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Goni ih gnjevno i sve ih istrijebi pod nebesima svojim, Jahve!
