Plaè 2
1 Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své.
How the Lord has spread a cloud of his anger over the Daughter of Zion! He has thrown down Israel's glory from heaven to earth. He has deserted his Temple from the time he became angry.
2 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.
The Lord has destroyed without mercy all the places where the descendants of Jacob lived. In his anger he has torn down the fortresses of the Daughter of Judah. He has demolished and degraded the kingdom and its leaders.
3 Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol.
In his fury he has destroyed all of Israel's power, refusing to help as the enemy attacked. He was like a fire blazing in the land of Jacob, burning everything up.
4 Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.
He has fired arrows from his bow as if he were their enemy; he has used his power against them like an attacker. He has killed all the beloved children; he has poured out his anger like fire on the tent of the Daughter of Zion.
5 Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.
The Lord has become like an enemy, completely destroying Israel and its palaces, demolishing its fortresses, making the Daughter of Judah cry and mourn more and more.
6 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze.
He has torn down his Temple as if was a garden shed; he has destroyed his meeting place. The Lord has made Zion forget about her religious festivals and Sabbaths. In his fury he has disowned both king and priest.
7 Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti.
The Lord has discarded his altar; he has abandoned his Temple. He has handed it over to the enemy. They were shouting triumphantly in the Lord's Temple just as worshipers did on festival days.
8 Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.
The Lord was determined to destroy the defensive walls of the Daughter of Zion. He measured out what he would destroy, and didn't hesitate to do it. He made the battlements and walls weep; they both disintegrated.
9 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina.
Her gates have collapsed to the ground; he has destroyed their bars, breaking them apart. Her king and her princes have been exiled to other countries. No one follows the Law anymore, and even her prophets no longer receive visions from the Lord.
10 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své.
The elders of the Daughter of Zion sit on the ground in silence. They have thrown dust over their heads and put on clothes made of sackcloth. The young women of Jerusalem have bowed down, their heads to the ground.
11 Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají.
My eyes are worn out from crying; inside I am in turmoil. I'm sick and exhausted over the destruction of Jerusalem, the daughter of my people, because children and infants are fainting in the city streets.
12 A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých.
They cry out to their mothers, “We need food and drink!” fainting in the city streets as if they're wounded, their lives fading away in their mothers' arms.
13 Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl?
What can I tell you? What shall I compare you to, Daughter of Jerusalem? What can I say you're like in order to comfort you, virgin Daughter of Zion? For your wound gapes as wide as the sea—who could ever heal you?
14 Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání.
The visions of your prophets were false and worthless; they didn't point out your guilt to prevent you being taken into captivity. Instead they presented to you visions that were false and deceptive.
15 Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země?
Everyone who passes by mock you, clapping their hands, hissing and shaking their heads in scorn at the Daughter of Jerusalem. “Is this really the city that people called the perfection of beauty, the joy of all the earth?” they ask.
16 Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme.
All your enemies open their mouths at you, hissing and gnashing their teeth, “We've swallowed her up! This is the day we've been waiting for. Now it's here and we've seen it happen!”
17 Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých.
The Lord has achieved what he decided; he has done what he warned he would. Just as he determined to do long ago, he has destroyed you, showing no mercy. He has allowed the enemy gloat over your defeat, and he has given power to those who attack you.
18 Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého.
The people cry out to the Lord from the bottom of their hearts. Daughter of Zion, let your walls stream down with tears like a river all day and night. Don't stop, go on crying!
19 Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:
Get up and cry out as the night begins. Pour out your sad thoughts like water before the Lord. Hold up your hands to him in prayer for the lives of your children who are fainting from hunger at every street corner.
20 Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?
Lord, please think about it! Who have you ever treated this way? Should women have to eat their children, the little ones they love? Should priests and prophets be killed in the Lord's Temple?
21 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti.
The dead, young and old, lie together in the dust of the streets. My young men and young women, have been killed by the sword. You killed them when you were angry; you have slaughtered them without mercy.
22 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.
You invited enemies to attack me from every direction like you were inviting them to a religious festival. At the time when the Lord was angry nobody escaped, nobody survived. My enemy has destroyed the children I looked after and loved.
