Sudcov 17

1 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.

Adda ti maysa a lalaki idiay katurturodan a pagilian ti Efraim, ken ti naganna ket Mica.

2 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.

Kinunana iti inana, “Dagiti 1, 100 a pidaso ti pirak a naala idi kenka, a nagsaoam iti lunod a nangngegko—adtoy kitaem! Adda kaniak ti pirak. Tinakawko daytoy.” Kinuna ti inana, “Bendisionannaka koma ni Yahweh, anakko!”

3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.

Insublina ti 1, 100 a pidaso ti pirak iti inana ket kinuna ti inana, “Inlasinko daytoy a pirak para kenni Yahweh, a maipaay iti anakko a mangaramid iti ladawan a kayo a kinitikitan ken sinukog a landok a ladawan. Ita ngarud, isublik daytoy kenka.”

4 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.

Idi insublina ti kuarta iti inana, nangala ti inana iti dua gasut a pidaso ti pirak ket intedna dagitoy iti agpanpanday a nangaramid kadagitoy iti ladawan a kayo a kinitikitan ken sinukog a landok a ladawan. Naikabil daytoy iti balay ni Mica.

5 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.

Ti lalaki a ni Mica ket addaan iti maysa a balay dagiti didiosen ken nangaramid isuna iti maysa nga efod ken didiosen iti bumalay, ket indatonna ti maysa kadagiti putotna a lallaki nga agbalin a padina.

6 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.

Awan ti ari iti Israel kadagidiay nga al-aldaw, ket inaramid idi iti tunggal maysa ti pagarupda nga umno kadagiti bukodna a panagkita.

7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.

Ita, adda ti maysa nga agtutubo iti Betlehem idiay Juda, iti pamilia ni Juda, a maysa a Levita. Nagnaed isuna idiay tapno tungpalenna ti pagrebbenganna.

8 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.

Pinanawan ti lalaki ti Betlehem idiay Juda tapno mapan agsapul iti lugar a pagnaedanna. Kabayatan iti panagdaliasatna, dimteng isuna iti balay ni Mica idiay katurturodan a pagilian ti Efraim.

9 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.

Kinuna ni Mica kenkuana, “Sadino ti nagappuam?” Kinuna ti lalaki kenkuana, “Maysaak a Levita iti Betlehem idiay Juda, ket agdaldaliasatak tapno agsapul iti lugar a mabalin a pagnaedak.”

10 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.

Kinuna ni Mica kenkuana, “Makipagnaedka kaniak ket agbalinka a mammagbaga ken padik. Ikkanka iti sangapulo a pidaso ti pirak iti makatawen, kawes, ken taraonmo.” Napan ngarud ti Levita iti balayna.

11 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.

Napnek a nakipagnaed ti Levita iti lalaki, ket nagbalin ti agtutubo a kasla maysa kadagiti putot a lalaki ni Mica.

12 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.

Inlasin ni Mica ti Levita nga agpaay kadagiti nasantoan a pagrebbengan, ket nagbalin a padina ti agtutubo, ket adda isuna iti balay ni Mica.

13 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.

Ket kinuna ni Mica, “Ita ammok nga agaramid ni Yahweh iti naimbag kaniak, gapu ta nagbalin a padik daytoy a Levita.”