Sudcov 17
1 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
Phat khatnin Micah kiti pasal khat ana ummin amachu Ephraim thinglhang gamsunga chenga ahi.
2 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
Nikhat hi aman anu kommah hitin anaseije, “Mikhat nin nasum dangka sankhat le jakhat anaguh jeh'in nangin nana samsetai ti kanajan ahi. Ven nasum gu’achu keima kahi chuleh tun kakomma aumme” ati. Anun adonbutnin, “Nangle nang nakiphon ahin Pathenin phatthei naboh hen” ati.
3 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.
Aman sumchu anu komma apelutnin ahileh anun hitin aseije “Tun keiman hiche sapsetna chu kachapa chunga achuhlouna dingin keimatah in hiche sumchu Pakai kommah kakatdoh tai. Hichehi kilhajolla milim doikhat semna kimang ding ahi” ati.
4 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.
Hitia chu aman sumchu anu khutna apehlut chun amanun dangka jani chu alan dangka khengpa kommah apelut tan ahileh aman milim doikhat asemdoh tan ahi. Chuleh hichechu Micah insungah akikoitan ahi.
5 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
Micah hin hiche doi koina dinga hin doiphung khat atung doh in chuleh hiche doihou nading ompho jong asem’in insunga ding phabepjong asemdoh in ahi. Hiche jouchun achate lah a khat chu amachanga din thempun apansah in ahi.
6 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
Hichelai phatsung chun Israelten leng ananei pouvin mipiho chun amaho deidan dannin ana kimang chaovin ahi.
7 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
Nikhat chun Judah gam Bethlehem ching golhang khat ahung vahlutnin ahi.
8 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
Aman Bethlehem chu ahindalhah a chenna ding holla ahung valele leh Ephraim thinglhang gamma hi hung vahlut khat ahi. Hitiahi ahung vale le nalam mahin Micah in na hin ahung vahlut khan ahi.
9 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
Micah in hoiya konna hung nahim tin anadongin ahi. Aman adonbutnin, “Keihi Levi mi Judah gam Bethlehema kona hung kahin keimahi chenna ding mun holla hung kahi” ati.
10 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
Micah in, “Keikomma hin umtan chutileh nang keima dinga mipa leh thempu nahi ding ahi” ati.
11 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.
Levi mipachu ananom in, hitichun hiche golhangpa chu Micah chate khat tobang'in aumtan ahi.
12 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.
Hitichun Micah in hiche Levi pachu ama thempu in anapansah in, amajong Micah in'ah anacheng tan ahi.
13 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.
Micah in tunvang Pakaiyin phatthei eiboh ding ahitai, ajeh chu keiman Levi khat thempu a eipan pehding kaneitai ati.
