< Józua 5 >

1 Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských.
Jordan vapui niduem bang kaom Amor siangpahrangnawk hoi tuipui taengah kaom Kanaan siangpahrangnawk boih mah, Israel caanawk tuipui angkat o thai hanah, nihcae tui angkat o boih ai karoek to, Angraeng mah kawbangmaw nihcae hmaa ah Jordan vapui tui to kaangsak, tiah a thaih o naah, nihcae loe Israel kaminawk pongah palungboeng o moe, poekhaih thazok o sut.
2 Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé.
To naah Angraeng mah Joshua khaeah, Haita to kanoe ah taak ah loe, Israel kaminawk ih tangzat hin to aat pae let ah, tiah a naa.
3 I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.
To pongah Joshua mah haita to kanoe ah taak moe, Gibeah-haaraloth ahmuen ah Israel kaminawk ih tangyat hin to aah pae let.
4 Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta.
Joshua mah tangyat hin aah pae lethaih takung loe hae tiah oh; Izip prae hoi angzo kaminawk boih loe, misatuh nongpa ah oh o moe, Izip prae hoi tacawt o pacoengah, praezaek caehhaih loklam ah duek o boih.
5 Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali.
To kaminawk loe tangzat hin aah o boih; toe Izip prae thung hoi tacawt o pacoeng praezaek caehhaih loklam ah tapen kaminawk loe tangyat hin aat o ai vop.
6 (Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)
Izip prae thung hoi angzo misatuh kaminawk loe, Angraeng ih lok to tahngai o ai pongah, dueh o boih ai karoek to praezaek ah saning quipalito thung amhet o; Angraeng mah, Kang paek han, tiah ampanawk khaeah lokkam ih prae, tahnutui hoi khoitui longhaih prae to hnuksak han ai ah, Angraeng mah nihcae khaeah lokkamhaih sak boeh.
7 Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.
To pongah Angraeng mah nihcae zuengah nihcae ih caanawk to khetzawn pae lat; nihcae ih caanawk to ni Joshua mah tangyat hin aah pae; nihcae loe loklam ah tangyat hin aat o ai pongah, tangyat hin aat ai kami ah oh o.
8 Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili.
Kaminawk boih tangyat hin aah o pongah, kana khap ai karoek to angmacae ataihaih ahmuen ah oh o.
9 I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.
Angraeng mah Joshua khaeah, Izip prae ih nangcae kasae thuihaih to vaihniah kang takhoe pae ving boeh, tiah a naa. To pongah to ahmuen to vaihni ni khoek to Gilgal, tiah kawk o.
10 Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha.
Israel kaminawk loe to khrah, ni hatlai palito duem bangah, Jeriko azawn Gilgal ah atai o, to naah misong loihhaih poih to sak o.
11 I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.
Loihhaih poih sak o pacoeng, khawnbang ah prae thung tacawt buh aan, taeh thuh ai ih takaw hoi haek ih cang to a caak o.
12 I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku.
Prae thung tacawt buh aan caak o pacoeng khawnbang ah loe manna om ai boeh; Israel kaminawk loe manna to caa o ai boeh; toe to na saning thung loe Kanaan prae ih buh aan to a caak o.
13 Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?
Joshua loe Jeriko vangpui taengah phak moe, a doeng tahang naah, khenah, a ban ah sumsen kasin kami maeto anih hmaa ah angdoet; Joshua loe anih khaeah caeh tahang moe, Nang loe kaicae bangah kaom kami maw, to ai boeh loe misa bangah kaom kami? tiah a naa.
14 I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?
Anih mah, To tih na ai ni; kai loe Angraeng ih misatuh kaminawk zaehoikung ah ka oh pongah ni, vaihi kang zoh, tiah a naa. To naah Joshua loe mikhmai to long ah akuep tathuk moe, a bok pacoengah anih khaeah, Ka angraeng, na tamna khaeah tih lok maw na thuih han? tiah a naa.
15 Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.
Angraeng ih misatuh kaminawk zaehoikung mah Joshua khaeah, Na khokpanai to angkhring ah, nang doethaih ahmuen loe hmuenciim ah oh, tiah naa. Anih mah thuih ih baktih toengah Joshua mah sak.

< Józua 5 >