Józua 14
1 Toto pak jest, což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán, což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun, a přední z otců, v pokolení synů Izraelských,
Qaima Eleazar, Nun capa Joshua hoi Israel acaeng zaehoikungnawk loe, nihcae khaeah paek ih, Kanaan praenawk to Israel kaminawk mah qawk ah toep o.
2 Losem dělíce dědictví jejich, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby dal devateru pokolení a polovici pokolení.
Angraeng mah Mosi khae thuih ih lok baktih toengah, acaeng takawtto pacoeng, acaeng ahap ah kaom kaminawk loe, taham khethaih phoisa vah ih baktih toengah qawk to a toep o.
3 Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem, Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich.
Mosi mah acaeng hnetto hoi acaeng ahap ah kaom kami hanah, Jordan vapui ni angyae bang ih prae to qawk ah paek; toe Levi kaminawk loe tih qawk doeh paek pae ai.
4 Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich.
Acaeng hnetto ah kaom Joseph ih caanawk loe, Manasseh hoi Ephraim acaeng thuikoehhaih ih ni; Levi kaminawk han prae to paek ai; toe maitawnawk to pacah hanah nihcae ohhaih vangpui hoi a taeng ah kaom long ahmuennawk to a hak o.
5 Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi.
Angraeng mah Mosi khae paek ih lok baktih toengah, Israel kaminawk mah, prae to amzet o.
6 Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne.
Judah kaminawk loe Gilgal vangpui ah Joshua khaeah caeh o; Keniz acaeng Jephunneh capa Kaleb mah anih khaeah, Angraeng mah Kadesh-Bernea ah, Sithaw kami Mosi khaeah nang hoi kai kawng thuih ih lok to na panoek.
7 Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém.
Angraeng ih tamna Mosi mah prae khet han Kadesh-Bernea hoi ang patoeh naah, kai loe saning quipalito ka oh boeh; ka hnuk ih baktih toengah anih khaeah ka thuih pae let.
8 Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým.
Toe kaimah hoi nawnto kacaeh kam nawkamyanawk mah kaminawk ih palungthin to tui baktiah amkaw o sak; toe kai loe ka Angraeng Sithaw hnukah palungthin boih hoiah pazui.
9 I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého.
To na niah Mosi mah, Nang loe palungthin boih hoiah ka Angraeng Sithaw hnukah na bang pongah, na khok hoi cawh ih prae to, nangmah hoi na caanawk mah dungzan khoek to toep o ih qawk ah om tih, tiah lokkamhaih a sak.
10 A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech,
Israel kaminawk praezaek ah amhet o naah, Angraeng mah Mosi khaeah lokthuih pae na ni hoi kamtong, a thuih ih lok baktih toengah vaihni ni khoek to, saning quipali, pangato khoek to ang hingsak boeh; khenah, kai loe vaihi saning quitazet, pangato oh boeh.
11 A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení.
Mosi mah ang patoeh nathuem ih baktih toengah vaihni doeh ka thacak vop; canghnii ih ka thacakhaih baktih toengah, misatukhaih ahmuen ah caeh hanah thacak vop.
12 Protož nyní dej mi horu tuto, o níž mluvil Hospodin onoho dne, nebo ty slyšel jsi toho dne, že Enakim jsou tam, a města veliká a pevně hrazená. Bude-li Hospodin se mnou, vyhladím je, jakož mluvil Hospodin.
To pongah to nathuem ah Angraeng mah thuih ih lok baktih toengah, hae mae hae vaihi kai hanah na paek ah; hae mae nuiah Anak kaminawk oh o; paroeai kalen, sipae kacakah thung ih vangpuinawk doeh oh, tiah nang mah doeh na thaih boeh; toe Angraeng mah na oh haih nahaeloe, Angraeng mah thuih ih lok baktih toengah, nihcae to ka haek boih thai tih hmang, tiah a naa.
13 I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví.
To naah Joshua mah, Jephunneh capa Kaleb to tahamhoihaih paek moe, qawk ah Hebron vangpui to a paek.
14 Protož dostal se Hebron Kálefovi, synu Jefona Cenezejského, v dědictví až do tohoto dne, proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským.
Keniz acaeng Jephunneh capa Kaleb loe, palungthin boih hoiah Israel Angraeng Sithaw hnukah bang pongah, Hebron vangpui to vaihni ni khoek to qawk ah a toep.
15 Sloulo pak Hebron prvé město Arbe, kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim. I odpočinula země od bojů.
Canghnii ah loe Hebron vangpui to Kirjath-Arba, tiah kawk o; Arba loe Anak kaminawk thungah zaehoikung kalen koek ah oh; to nathuem ah prae thungah misa amdinghaih to oh.
