Jonáš 4
1 I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho.
Ngem kasla saan nga umno daytoy kenni Jonas, ket kasta unay ti ungetna.
2 Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého.
Isu a nagkararag kenni Yahweh ket kinunana, “Ah, Yahweh, saan kadi a daytoy ti kas imbagak kenka idi addaak iti bukodko a pagilian? Isu't gapuna a nagtignayak nga immuna ket pinadasko ti immadayo a napan idiay Tarsis—gapu ta ammok a naparaburka a Dios, manangngaasi, saan a nalaka a makaunget, napnoan ti kinapudno ket baliwam ti pangngeddengmo a mangibaon iti didigra.
3 Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti.
Ita ngarud, Yahweh, agpakpakaasiak kenka, alaemon ti biagko, ta nasaysayaat a matayak ngem ti agbiag.”
4 I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš?
Kinuna ni Yahweh, “Nasayaat kadi a makaungetka?”
5 Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude díti s tím městem.
Ket rimmuar ni Jonas iti siudad ken nagtugaw iti akindaya a paset daytoy. Nangaramid isuna iti paglinongan sadiay ket nagtugaw iti sirok daytoy tapno makitana ti mabalin a mapasamak iti siudad.
6 Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou.
Nangisagana ni Yahweh a Dios iti mula ket pinadakkelna daytoy a dimmanon iti ngatoen ni Jonas tapno malinongan ti ulona ket mabang-aran. Naragsakan unay ni Jonas gapu iti mula.
7 V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl.
Ngem nangisagana ti Dios iti igges idi sumingising ti init iti kabigatanna. Kinibkibanna ti mula ket nalaylay.
8 I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti.
Ket napasamak, idi simmingising ti init iti kabigatanna, nangisagana ti Dios iti napudot nga angin manipud iti daya. Kasta met a nainitan ti ulo ni Jonas ket kimmapsut. Ket tinarigagayan ni Jonas a matay isunan. Kinunana iti bagina, “Nasaysayaat a matayak ngem ti agbiag.”
9 I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt.
Ket kinuna ti Dios kenni Jonas, “Nasayaat kadi a makaungetka maipanggep iti mula?” Ket kinuna ni Jonas, “Nasayaat a makaungetak, uray pakatayak.”
10 Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul,
Kinuna ni Yahweh, “Maasianka iti mula, a saanmo a nagbannogan wenno pinadakkel. Nagtubo daytoy iti rabii ken natay iti sumaruno a rabii.
11 A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?
Isu a para kaniak, saan kadi a rumbeng a kaasiak ti Nineve, ti dakkel a siudad, nga addaan iti nasurok a sangagasut ket duapulo a ribu a tattao a saan a makaammo iti nagdumaan ti kannawan ken kannigid nga imada, ken kasta met dagiti adu a tarakenda?”
