Jonáš 4
1 I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho.
Pathen in atohgon akhel chun Jonah alungnopmo sahlheh jengin hatah in alung hangin ahi.
2 Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého.
Hijeh chun aman Pathen henga alungnop mona aphongin Pakai in a ka kipat doh masanga kana sei hilou ham? Hiche jeh'a hi Tarshish lamma kache hilou ham, ijeh-inem itileh Pathen nangma hi lungset them, hepi them, lunghangvah lou, longlouva lungsetna nei jing Pathen thilsebol louva lunghei kit ji Pathen na hiti kahet jing sa nahi, ati.
3 Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti.
Hijeh chun Pakai ka hinkho hi keija konin lamang tan, kei dingin hin sangin thi aphajo tai.
4 I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš?
Chujou chun Pakaiyin “Hitia na lunghang jengpi hi dih na kisah hinam atin ahi”.
5 Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude díti s tím městem.
Hijeh chun Jonah chu khopi a konin solam’a apotdohin lhambuh akisonin hiche limnoija chun atou in khopi chu epi hungsoh mong am tin atouvin ave tan ahi.
6 Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou.
Hichun Pakai Pathen in umphung khat akedoh sahin Jonah umna chu akhukhum sah in lim in ason peh tai, hitia hi bolphatna alung hesoh chu lungmonsah ding agon ahi. Hichun Jonah jong um-phungkhat in ajam khum chu akipah beseh jengin ahi.
7 V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl.
Ahinlah ajing nikhoa kho ahungvah phat in Pathen in lung alhalut in umgui chu aneuvin ahileh um-phung chu anechaijun umphung jong chu agot lhahsah tai.
8 I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti.
Nisa ahung so doh phat in Pathen in nisa aveven asat sah jing in, nisa chun Jonah lujang asal a ahileh amajong alhalhop jeng in athinom leo jeng in ahi. “Kei dingin hitia hin sangin thima apha joi” ati.
9 I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt.
Hichun Pathenn in Jonah jah’a, um-gui athia na lunghan jeng chu dih nakisah hinam? ati leh Jonah in adonbut nin “Heng’e thina changei ja lunghang ka hitai” ati.
10 Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul,
Hichun Pakaiyin, “Nangin natu louhel hiche um-gui hi khan jong na khansah theilou jankah khatna mang thah kit ahi tai.
11 A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?
Achutileh hiche Ninevah khopi lentah, akhosunga mihem sang jakhat le sang somni jen lhagao, muthim noija umnalai ho leh ganhing tamtah um hohi ka lainatpi lou ding ham?” ati.
