Jan 1
1 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
Ando početko sas o Alav, thaj o Alav sas ko Del. Thaj o Alav sas o Del.
2 To bylo na počátku u Boha.
Vo sas ando početko ko Del.
3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
Kroz leste sa postanisarda thaj bi leste či postanisardas khanči so postoil.
4 V něm život byl, a život byl světlo lidí.
Ande leste sas o trajo, thaj godova trajo sas svetlo e manušenđe.
5 A to Světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly.
O svetlo svetlil ande tama, thaj e tama či nadvladisarda les.
6 Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan.
Pojavisajlo manuš, bičhaldo katar o Del, e alavesa Jovan.
7 Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom Světle, aby všickni uvěřili skrze něho.
Vo avilo te svedočil palo svetlost, te savora kroz leste paćan.
8 Nebyl on to Světlo, ale poslán byl, aby svědectví vydával o tom Světle.
O Jovano nas svetlo, nego svedočilas palo svetlo.
9 Tenť byl to pravé Světlo, jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.
O čačutno svetlost, savo prosvetlil svako manuše – avilo po them.
10 Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, a svět ho nepoznal.
Sas po them, thaj o them kroz leste postanisardas, ali o them či pindžarda les.
11 Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho.
Avilo ande piro them, ali lešće manuša či primisardine les.
12 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, totiž těm, kteříž věří ve jméno jeho,
A savorenđe save primisardine les, save paćan ande lesko alav, dijas pravo te postanin čhavra e Devlešće,
13 Kteřížto ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.
čhavra bijande na e prirodno dromesa, ni e telošće voljatar, ni e romešće voljatar, već bijande e Devlestar.
14 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce, ) plné milosti a pravdy.
Thaj o Alav postanisardas manuš thaj avilo te trajil maškar amende. Dikhlam lešći slava, slava savi si les sago jedino bijando savo avilo katar o Dad, pherdo milost thaj čačipe.
15 Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest nežli já.
O Jovano svedočil pale leste thaj čholas muj: “Akava si okova pale savo phendem tumenđe: Okova savo avel pale mande, majbaro si mandar, kaj postoilas majsigo mandar.”
16 A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost.
Katar lešći punina savora primisardam, thaj godova milost pe milost.
17 Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest.
Kaj, o Zakono si dino prekal o Mojsije, a e milost thaj o čačipe avile prekal o Isuso Hristo.
18 Boha žádný nikdy neviděl, ale jednorozený Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť jest nám vypravil.
E Devles nikad khonik či dikhla, osim o jedino bijando Čhavo savo si vi korkoro Del. Vo si e Dadešće majpaše thaj vo sikadas amenđe sosko si o Del.
19 A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi?
A kava si e Jovanesko svedočanstvo. E Židovurja andar o Jerusalim bičhaldine leste e rašajen thaj e Leviten te phučen les: “Ko san tu?”
20 I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem ten Kristus.
O Jovano jasno phendas lenđe thaj či garadas khanči: “Me naj sem o Hristo.”
21 I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Tedy jsi ten Prorok? Odpověděl: Nejsem.
Askal phučline les: “Pa ko san tu askal? San tu o proroko Ilija?” Vo phendas: “Naj sem.” “San tu o proroko saves ažućaras?” Vo phendas: “Naj sem.”
22 I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě?
Askal phendine lešće: “Phen amenđe ko san tu, te šaj phenas okolenđe save amen bičhaldine. So tu phenes pale tute?”
23 Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok.
Vo phendas lenđe: “Me sem ‘o glaso savo čhol muj ande pustinja: Vorton o drom te avel spremno kana avela o Gospod!’ sago kaj prorokuisarda o proroko Isaija.”
24 Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli.
A varesave katar godola manuša save sas bičhalde sas fariseja.
25 I otázali se ho a řekli jemu: Pročež tedy křtíš, poněvadž ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani Prorok?
Von phučline les: “Sostar askal boles ako naj san o Hristo, ni o Ilija, ni proroko savo trubul te avel?”
26 Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte.
O Jovano phendas: “Me bolav e pajesa, ali maškar tumende ačhel jek saves tumen či pindžaren.
27 Ten ačkoli po mně přišel, však předšel mne, u jehožto obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka.
Vo avel pale mande, a me naj sem dostojno e haravlje te putarav pe lešće sandale.”
28 Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdežto Jan křtil.
Godova sas ande Vitanija, katar e istočno rig e reka jordanošći, kaj o Jovano bolelas.
29 Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.
Thejara đes o Jovano dikhla e Isuse sar avel leste, thaj phendas: “Ake o Bakhro e Devlesko, savo lel e bezeha themešće!
30 Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest nežli já.
Akava si okova pale savo me phendem: ‘Pale mande avel o manuš savo si majbaro mandar, kaj postoilas majsigo mandar.’
31 A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.
Me či pindžaravas les, ali avilem te bolav e pajesa, te vo šaj objavil pe e izraelsko themešće.”
32 A svědectví vydal Jan, řka: Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe, a zůstal na něm.
Askal o Jovano gajda svedočisardas: “Dikhlem e Sveto Duho sar fuljel andar o nebo sago golubo thaj ačhel pe leste.
33 A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.
Me či pindžardemas les ko si vo, ali phendas manđe okova savo bičhalda man te bolav e pajesa: ‘Pe kaste dićhes kaj o Duho fuljel thaj pe leste ačhel, godova si okova savo bolel e Sveto Duhosa.’
34 A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.
Thaj me dikhlem thaj svedočiv kaj si akava Čhavo e Devlesko.”
35 Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,
Thejara đes o Jovano palem sas okote pire duje učenikonenca.
36 A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.
Kana dikhla e Isuse sar naćhelas okotar, phendas: “Ake o Bakhroro e Devlesko!”
37 I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.
Kana okola duj učenikurja ašundine so phendas, teljardine palo Isus.
38 I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou za ním, dí jim: Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (jenž se vykládá: Mistře, ) kde bydlíš?
O Isus bolda pe thaj dikhla len kaj džan pale leste, thaj phučla len: “So kamen?” Von phendine lešće: “Rabbi” (so značil – Učiteljina) “kaj trajis?”
39 Dí jim: Pojďte a vizte. I šli, aby viděli, kde by bydlil, a zůstali u něho ten den; neb bylo již okolo desáté hodiny.
Vo phendas lenđe: “Aven thaj dićhen.” Von đeline thaj dikhline kaj trajilas thaj godova đes ačhiline leste. Sas varekaj katar e štar saturja mismere.
40 Byl pak Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden ze dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním.
Jek katar akala duj džene save ašundine e Jovane thaj teljardine palo Isus sas o Andrija, o phral katar o Simon Petar.
41 I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, jenž se vykládá Kristus.
Vo odma arakhlas pire phrales e Simone thaj phendas lešće: “Arakhlam e Mesija” (so značil – e Hristo).
42 I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, jenž se vykládá Petr.
Thaj andas e Simone ko Isus. O Isus dikhla pe leste thaj phendas: “Tu san Simon, čhavo e Jovanesko. Akhareja tu Kifa” (so značil – Petar – “baro bar”).
43 Na druhý pak den Ježíš chtěl vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Pojď za mnou.
Thejara o đes o Isus odlučisarda te džal ande regija Galileja. Arakhlas e Filipe thaj phendas lešće: “Teljar pale mande.”
44 A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.
O Filip sas andar e Vitsaida, andar e Andrijasko thaj e Petresko gav.
45 Nalezl také Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, nalezli jsme Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta.
O Filip arakhlas e Natanaile thaj phendas lešće: “Arakhlam okoles pale savo ramolas o Mojsije ando Zakono thaj pale kaste ramonas e prorokurja. Godova si o Isus, čhavo e Josifesko, andar o gav Nazaret.”
46 I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Pojď a viz.
O Natanail phučla: “Šaj li vareso lačhe te avel andar o Nazaret?” A o Filip phendas lešće: “Av thaj dik.”
47 Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není.
O Isus dikhla e Natanaile sar avel leste, thaj phendas pale leste: “Ake o pravo Izraelco ande savo naj hohaipe!”
48 Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prve nežli tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe.
O Natanail phučla les: “Katar pindžares man?” A o Isus phendas lešće: “Dikhlem tut dok sanas još tale smokva, majsigo nego so o Filip akharda tut.”
49 Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten Král Izraelský.
Pe godova o Natanail phendas lešće: “Rabi, tu san Čhavo e Devlesko! Tu san o Caro e Izraelosko!”
50 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš? Větší věci nad tyto uzříš.
O Isus phendas lešće: “Paćas andar godova kaj phendem tuće kaj dikhlem tut tale smokva! Dićheja vi majbare stvarja katar akala.”
51 I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka.
Askal phendas: “Čače, čače phenav tumenđe: dićhena putardo o nebo thaj e Devlešće anđelen sar den ando nebo thaj fuljen po Čhavo e Manušesko.”
