Jan 8
1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
Ka naʻe ʻalu ʻa Sisu ki he moʻunga ʻoe ʻOlive.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
Pea toe haʻu hengihengi ia ki he falelotu lahi, pea haʻu ʻae kakai kotoa pē kiate ia; pea nofo ia, ʻo ako kiate kinautolu.
3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
Pea ko e kau tangata tohi mo e Fālesi naʻa nau ʻomi kiate ia ʻae fefine naʻe moʻua ʻi he tono tangata; ʻonau tuku ia ki he haʻohaʻonga,
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
Pea nau pehē kiate ia, “Akonaki, naʻe moʻua ʻae fefine ni lolotonga ʻene tono tangata.
5 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
Pea ko eni, naʻe fekau ʻe Mōsese kiate kimautolu ʻi he fono, ke tolongaki ia ʻaki ʻae maka: ka ko e hā hoʻo lea?”
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
Naʻa nau lea pehē, ko ʻenau ʻahiʻahiʻi ia, koeʻuhi ke nau talakoviʻi ai ia. Ka naʻe tulolo hifo ʻa Sisu, pea tohi ʻaki hono tuhu ki he kelekele.
7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
Pea ʻi heʻenau kei fehuʻi pe kiate ia, naʻe tuʻu ki ʻolunga ia, ʻo ne pehē kiate kinautolu, “Ko ia ia ʻiate kimoutolu ʻoku taʻeangahala, ke lī ʻe ia ʻae fuofua maka ki ai.”
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
Pea toe tulolo ia, ʻo tohi ki he kelekele.
9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
Pea ko kinautolu naʻe fanongo ai, ʻi he valokia ʻakinautolu ʻe honau ʻatamai, naʻa nau taki taha ʻalu kituʻa, ʻo fuofua fai mei he ki muʻa ʻo aʻu ki he ki mui: pea toe tokotaha ʻa Sisu, kae tuʻu ʻae fefine ʻi loto.
10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
Pea kuo tuʻu hake ʻa Sisu, ʻo ʻikai mamata ki ha taha ka ko e fefine pe, pea pehē ʻe ia ki ai, “Fefine, ko e fē ʻakinautolu naʻa nau fakaʻiloʻi koe?” ʻOku ʻikai fakahalaia koe ʻe ha taha?
11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
Pea pehē ʻe ia, “ʻEiki, ʻoku ʻikai ha taha. Pea talaange ʻe Sisu kiate ia, “Pea ʻoku ʻikai te u fakahalaia koe: ʻalu pea ʻoua ʻe toe fai angahala.”
12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
Pea toe lea ai ʻa Sisu kiate kinautolu, ʻo pehē, “Ko au ko e maama ʻo māmani: ko ia ʻoku muimui ʻiate au, ʻe ʻikai ʻalu ia ʻi he poʻuli, ka ʻe ʻiate ia ʻae maama ʻoe moʻui.”
13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
Ko ia naʻe pehē ai ʻae kau Fālesi kiate ia, “ʻOku ke fakamoʻoni kiate koe; ʻoku ʻikai moʻoni hoʻo fakamoʻoni.
14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
Pea leaange ʻa Sisu, ʻo pehē kiate kinautolu, “ʻOku ou fakamoʻoni kiate au, ka ʻoku moʻoni ʻeku fakamoʻoni: he ʻoku ou ʻilo ʻaia ʻoku ou haʻu mei ai, mo ia ʻoku ou ʻalu ki ai; ka ʻoku ʻikai te mou ʻilo ʻaia ʻoku ou haʻu mei ai, pe ko ia ʻoku ou ʻalu ki ai.
15 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
ʻOku mou fakamaau fakakakano pē; ʻoku ʻikai te u fakamaau ha tokotaha.
16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
Pea kapau te u fakamaau, ʻoku moʻoni ʻeku fakamaau he ʻoku ʻikai teu tokotaha pe, ka ko au mo e Tamai naʻa ne fekau au.
17 A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
Pea kuo tohi foki ʻi hoʻomou fono, ko e fakamoʻoni ʻae tangata ʻe toko ua ʻoku moʻoni.
18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
Ko e tokotaha au ʻoku ou fakamoʻoni au, pea ko e Tamai naʻa ne fekau au ʻoku ne fakamoʻoni kiate au.”
19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
Pea naʻa nau pehē kiate ia, “Ko e fē hoʻo Tamai? Pea talaange ʻe Sisu, ʻOku ʻikai te mou ʻilo au, pe ko ʻeku Tamai: ka ne mou ʻilo au, pehē, kuo mou ʻilo mo ʻeku Tamai foki.
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
Naʻe lea ʻaki ʻe Sisu ʻae ngaahi lea ni ʻi he tukunga koloa, ʻi heʻene akonaki ʻi he falelotu lahi: pea naʻe ʻikai puke ia ʻe ha taha; he naʻe teʻeki hokosia hono ʻaho.
21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
Pea toe tala ʻe Sisu kiate kinautolu, “ʻOku ou ʻalu, pea te mou kumi kiate au, ka te mou mate ʻi hoʻomou angahala: ko e potu ʻoku ou ʻalu ki ai, ʻe ʻikai te mou hokosia.”
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
Pea pehē ai ʻae kakai Siu, “ʻE tāmateʻi ʻe ia ia? He ʻoku ne pehē, ‘Ko e potu ʻoku ou ʻalu ki ai, ʻe ʻikai te mou hokosia.’”
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
Pea tala ʻe ia kiate kinautolu, “ʻOku mei lalo ʻakimoutolu; ʻoku mei ʻolunga au: ʻoku ʻo māmani ʻakimoutolu; ʻoku ʻikai ʻo māmani au.
24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
Ko ia naʻaku lea ai kiate kimoutolu, te mou mate ʻi hoʻomou angahala: he kapau ʻoku ʻikai te mou tui ‘ko au ia,’ te mou mate pe ʻi hoʻomou angahala.”
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.
Pea naʻa nau lea ai kiate ia, “Ko hai koe?” Pea pehēange ʻe Sisu kiate kinautolu, “ʻAia pe naʻaku tala ʻi muʻa kiate kimoutolu.”
26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
ʻOku lahi ʻae meʻa ke u tala mo valokiʻi ʻiate kimoutolu: ka ko ia naʻa ne fekau au ʻoku moʻoni ia; pea ʻoku ou fakahā ki māmani ʻae ngaahi meʻa ko ia kuo u fanongo ʻiate ia.
27 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
Naʻe ʻikai te nau ʻilo ko ʻene lea kiate kinautolu ki he Tamai.
28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
Pea pehē ai ʻe Sisu kiate kinautolu, “Hili hoʻomou hiki ki ʻolunga ʻae Foha ʻoe tangata, pea te mou toki ʻilo ‘ko au ia,’ pea mo ʻeku taʻefai-ha-meʻa ʻiate au pe; kae hangē hono akoʻi au ʻe heʻeku Tamai, [ʻoku pehē ]ʻeku lea ki he ngaahi meʻa ni.
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
Pea ko ia naʻa ne fekau au ʻoku ʻiate au: ʻoku ʻikai siʻaki au ke tokotaha pe ʻe he Tamai; he ʻoku ou fai maʻuaipē ʻae ngaahi meʻa ʻoku lelei ai ia.”
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
Pea ʻi heʻene leaʻaki ʻae ngaahi lea ni, naʻe tui ʻae tokolahi kiate ia.
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
Pea pehē ai ʻe Sisu ki he kau Siu naʻe tui kiate ia, “Kapau te mou nofomaʻu ʻi heʻeku lea, pea ko ʻeku kau ākonga moʻoni ʻakimoutolu;
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
Pea te mou ʻilo ʻae moʻoni, pea ʻe fakatauʻatāinaʻi ʻakimoutolu ʻe he moʻoni.”
33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
Pea pehē ʻe he niʻihi kiate ia, “Ko e hako ʻo ʻEpalahame ʻakimautolu, pea naʻe ʻikai te mau pōpula ki ha taha: pea ʻoku fēfeeʻi ʻa hoʻo lau, ‘ʻE fakatauʻatāinaʻi ʻakimoutolu?’”
34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
Pea talaange ʻe Sisu kiate kinautolu, “Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, Ko ia ʻoku fai angahala, ko e pōpula ia ki he angahala.
Pea ʻoku ʻikai nofomaʻuaipē ʻi he fale ʻae pōpula: [ka ]ʻoku nofomaʻuaipē ʻae ʻAlo. (aiōn g165)
36 Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
Ko ia kapau ʻe fakatauʻatāinaʻi ʻakimoutolu ʻe he ʻAlo, te mou tauʻatāina moʻoni.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
ʻOku ou ʻilo ko e hako ʻo ʻEpalahame ʻakimoutolu; ka ʻoku mou kumi ke tāmateʻi au, koeʻuhi ʻoku ʻikai ʻi homou loto ʻa ʻeku akonaki.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
ʻOku ou lea ʻaki ʻaia kuo u ʻiloʻi ʻi heʻeku Tamai: pea ʻoku mou fai ʻaia kuo mou ʻiloʻi ʻi hoʻomou tamai.”
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
Naʻa nau leaange, ʻo pehē kiate ia, “Ko ʻemau tamai ʻa ʻEpalahame.” Pea talaange ʻe Sisu kiate kinautolu, “Ka ne ko e fānau ʻa ʻEpalahame ʻakimoutolu, pehē, te mou fai ʻae ngaahi ngāue ʻa ʻEpalahame.
40 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
Ka ko eni ʻoku mou kumi ke tāmateʻi au, ko e tangata kuo tala ʻae moʻoni kiate kimoutolu, ʻaia kuo u fanongo ʻi he ʻOtua: naʻe ʻikai fai pehē ʻe ʻEpalahame.
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
ʻOku mou fai ʻae ngāue ʻa hoʻomou tamai.” Pea naʻa nau pehē ai kiate ia, “ʻOku ʻikai te mau tupu ʻi he feʻauaki; ʻoku taha pe ʻemau Tamai, ko e ʻOtua.”
42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
Pea talaange ʻe Sisu kiate kinautolu, “Ka ne ko hoʻomou Tamai ʻae ʻOtua, te mou ʻofa kiate au: he naʻaku tupu ai ʻo haʻu mei he ʻOtua; pea naʻe ʻikai te u haʻu ʻiate au pe, ka naʻa ne fekau au.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
Ko e hā ʻoku ʻikai ai te mou ʻilo ʻeku lea? Ka koeʻuhi ʻoku ʻikai te mou fie fai ki heʻeku akonaki.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
ʻOku mou ʻi [hoʻomou ]tamai ko e tēvolo, pea ko e holi ʻa hoʻomou tamai te mou fai. Ko e fakapō ia talu mei he kamataʻanga, pea naʻe ʻikai nofomaʻu ʻi he moʻoni koeʻuhi ʻoku ʻikai ha moʻoni ʻiate ia. ʻOka lea ʻaki ʻe ia ʻae loi, ʻoku ne lea ʻaki ʻene meʻa ʻaʻana: he ko e loi ia, mo e tamai ʻo ia.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
Pea ko e meʻa ʻi heʻeku tala ʻae moʻoni [kiate kimoutolu], ʻoku ʻikai ai te mou tui kiate au.
46 Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
Ko hai ʻiate kimoutolu ʻoku ne fakaʻilo haʻaku angahala? Pea kapau ʻoku ou lea ʻaki ʻae moʻoni ko e hā ʻoku ʻikai ai te mou tui kiate au?
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
Ko ia ʻoku ʻi he ʻOtua, ʻoku fanongo ia ki he ngaahi folofola ʻae ʻOtua: pea pehē, ʻoku ʻikai te mou fanongo, koeʻuhi ʻoku ʻikai ʻi he ʻOtua ʻakimoutolu.”
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
Pea leaange ʻae kakai Siu, [ʻonau ]pehē kiate ia, “ʻIkai ʻoku moʻoni ʻemau pehē, Ko e Samēlia koe, pea ʻoku ʻiate koe ha tēvolo?”
49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
Pea talaange ʻe Sisu, “ʻOku ʻikai ha tēvolo ʻiate au; ka ʻoku ou fakaʻapaʻapa ki heʻeku Tamai, pea ʻoku mou fakalieliaʻi au.
50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
Pea ʻoku ʻikai teu kumi ʻae ongoongolelei ʻo ʻoku: ʻoku ai ha tokotaha ʻoku ne kumiʻi mo fakamaauʻi.
Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, Kapau ʻe fai ʻe ha tangata ki heʻeku lea, ʻe ʻikai ʻaupito mamata ia ki he mate.” (aiōn g165)
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. (aiōn g165)
Pea lea ai ʻae kakai Siu kiate ia, “Ta ʻoku mau ʻilo ʻeni ʻoku ʻiate koe ha tēvolo. Kuo mate ʻa ʻEpalahame, mo e kau palōfita; ka ʻoku ke pehē, Kapau ʻe fai ʻe ha tangata ki heʻeku lea, ʻe ʻikai ʻaupito te ne kamata ʻae mate. (aiōn g165)
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
ʻOku ke lahi koe ki heʻemau tamai ko ʻEpalahame, ʻaia kuo mate? Pea, mate mo e kau palōfita: ʻoku ke pehē ko hai koe?”
54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
Pea talaange ʻe Sisu, “Kapau te u fakaongolelei au, ko e meʻa noa pē ʻeku fakaongo: ko ʻeku Tamai ko ia ia ʻoku ne fakaongoleleiʻi au; ʻaia ʻoku mou pehē ai, ko homou ʻOtua ia:
55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
Ka kuo ʻikai te mou ʻilo ia, ka ʻoku ou ʻilo ia: pea kapau te u pehē, ʻOku ʻikai te u ʻiloa ia, te u loi au ʻo hangē ko kimoutolu: ka ʻoku ou ʻilo ia, pe au tuitala ki heʻene folofola.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
Naʻe mātuʻaki fiefia ʻa hoʻomou tamai ko ʻEpalahame ke mamata ki hoku ʻaho: pea naʻe mamata ia, pea fiefia.
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
Pea lea ʻae kakai Siu kiate ia, “ʻOku teʻeki ai nimangofulu taʻu ho motuʻa, pea kuo ke mamata kia ʻEpalahame?”
58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.
Pea talaange ʻe Sisu kiate kinautolu, “Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, Ki muʻa ʻia ʻEpalahame, ‘ʻOku ou ʻi ai au.’”
59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.
Pea naʻa nau toʻo hake ʻae ngaahi maka, ke nau lisingi ʻaki ia; ka naʻe fufū ʻe Sisu ia, pea ʻalu ia ʻi honau lotolotonga mei he falelotu lahi, pea hao ai.
