Jan 8
1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
Vbvrikunamv nyichar mvnwngngv naam bv vngnya toku, vbvritola Jisu Olib Moodw bv chaatoku.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
Alu logonvgv arukamchibv nw Pwknvyarnvnaam bv vngkur toku. Nyi mvnwngngv vngkumla ninyia vngyumto, okv nw dootung tvvla bunua tamsar sarrap toku.
3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
Pvbv tamsarnv vdwv okv Parisis vdwv nyimv ako yoomur nvgo naatungla boolwk nyato, okv bunu nyimv nvnga mvnwng gv kaagialo dakmuto.
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
Bunu Jisunyi minto, “Tamsarnv, so nyimv angv yoomurla rila donv nga naatung pvnv.
5 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
Ngonugv Pvbv lo Moses gamkito svkvnv nyimv nga vlwngngv orkidubv. Vjak, no ogu vla mindunv?”
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
Bunugv svbv minam si Jisunyi minkup gvrila gungnying lwkdubv vla minto. Vbvritola hv dumpo bawng gvrila ninyigv lakching lokv kvdwlo akor lvkminla dooyasuto.
7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
Bunu hoka daktola ninyia tvula tvvka dvdvnyato, hv mvngrwpala yikula baarapla bunua minto, “Nonu gv lokv akonv yvvla rimur rima pvnv hv ninyia vlwng orcholaka.”
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
Vbvrikunamv nw lvkodv dumpo bawng gvrila kvdw lo lvkminto.
9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
Vdwlo bunu sum tvvtokudw, bunu abwngyachok v vngcho gvlaila akin akinbv mvnwngngv vngyu nyatoku. Jisunyi akin dookubv okv nyimv nvngaka hoka dakbwng dubv bunu vngyu nyatoku.
10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
Hv atubongv mvngrw laila baarapla nyimv anga tvvkato, “Ogolo bunu? Nam miakaya jinv akoka dooku mai?”
11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
Nw mirwksito, “Tamsarnv,” akoka dookuma. Vbvrikunamv, alvdo, Jisu minto, “Ngo ka nam miakaya madunv. Vngnyikuka, vbvritola lvkodv rimur kumabvka.”
12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
Jisu Parisis vdwa lvkodv mindvto. Nw minto, “Ngo nyiamooku gv loung ngv, yvvdw nga vngming gvdunv hv singnamlo loung yayabv rire okv vdwloka kanv arwnglo vngkar mare.”
13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
Parisis vdwv ninyia minto, “Vjak no atubogv lvgabv minsudo; no ogugo mindudw anyung kaama.”
14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
Jisu mirwksito, “Ma, ngo atubogv lvkwng nga minsu jvka, ngo ogugo mindudw hv jvjv ngv, ogulvgavbolo ngo chinsudo ngo ogolokv aapvnvdw okv ngo ogolo vngtv tvdunvdw. Nonu chima ngo ogolokv aapvnvdw vmalo ngo ogolo vngtv tvdunvdw.
15 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
Nonu ngam nyi adwnayak lokv chingching bv jwngkadakado; ngo yvvnyika jwngkadaka mapvnv.
16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
Vbvritola ngo vbvrinam gubv rinv guilo, ngoogv jwngkadaka namv jvjvre, ogulvgavbolo so ngo akin mwngma; ngam vngmunv Abu ka ngam lvkobv reming gvdu.
17 A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
So si nonugv Pvbv lo lvkpv vdwlo kayatayanv anyi gonv tolwk minsu bolo, bunu ogugo minpvdw hv jvjv ngv,
18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
Ngo atubogv lvgabv minsudo okv ngam vngmunv Abu ka ngoogv lvgabv mindvdo.”
19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
Bunu tvvkato, “Ogolo no gv abu?” Jisu mirwksito, “Nonu ngamla ngoogv Abu nyika chima, nonu ngam chinv guilo, ngoogv Abu nyika nonu chinre.”
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
Jisu so mvnwngnga minto, Pwknvyarnvnaam lo karchung arwng lo morko lwkku jampa vvpvku hoka ninyigv tamsar sarnam aingbv. Okv yvvka ninyia naatung mato, ogulvgavbolo ninyigv dw ngv aatv madvto.
21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
Jisu lvkodv bunua minto, “Ngo vngro reku: nonu ngam kaakar reku, vbvritola nonu nonugv rimurlo silwk reku. Nonu vngnyu mare ngoogv vngkulo.”
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
Jius nyi kainv vdwv minto, “Hv mindu ninyigv vngjikolo ngonu vngnyu mare vla. Svbv minam si hv atubongv mvki sidubv mindu nvgo bri?”
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
Jisu mirwkto, “Nonu so lvkwng gv Sichingmooku so gvngv, vbvritola ngo ao tolokv inv ngv. Nonu so Sichingmooku so gvngv, vbvritola ngo so Sichingmooku gvngvma.
24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
Vkvlvgabv ngo nonua minpa pvkunv nonuno silwkre nonugv rimurlo. Okv nonu sireku nonugv rimurlo vdwlo nonu ‘Ngo Yvvkudw Ngo’ um nonu mvngjwng maridw.”
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.
Bunu tvvkato, “No yvvla?” Jisu mirwksito, “Atuk lokv ngo nonua ogugo minpvdw.
26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
Ngo nonugv lvga nga minse ngv awgo doodu, awgo nonua mia sengv. Ngam vngmunv angv, ogubv rijeka jvjv ngv, okv ngo nyiamookua mintamdu ninyi gvlo tvvnam dvdv nga mwngchik.”
27 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
Bunu Jisunyi ninyigv Abu gv lvga nga bunua mindunv vla tvchin mato.
28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
Vkvlvgabv hv bunua minto, “Vdwlo nonu Nyia Kuunyilo nga tungcha rikudw, ho nonu chinre ‘Ngo Yvvkudw Ngo;’ vbvrikubolo nonu chireku ngo atunvgv chinampanam lokv oguguka rima, vbvritola ngo mindu Abu gv mintoka vla minam a ngo mimwngdunv.
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
Okv yvvdw ngam vngmunv hv ngam lvkobv redunv; hv ngam akinbv kayuma, ogulvgavbolo ngo lokia ninyigv mvnglwkbv ridunv.”
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
Achialv nvgo Jisunyi so mvnwng sum mindubv tvvnv vdwv mvngjwng nyatoku.
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
Vkvlvgabv Jisu ninyia mvngjwngnv vdwa minto, “Nonu ngoogv tamsar nama tvvnvrinv gubv ribolo, nonu jvjvbv ngoogv lvbwlaksu v;
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
nonu jvjv nga chinreku okv jvjv ngv nonua ajarabi moriku.”
33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
“Ngonu Abraham gv husi hv,” bunu mirwkto, “okv ngonu yvv gvka nyirabv rikw manv. Vbvrinamv noogv nonua ajarabi kunam gubv mvreku vla minammv oguv?”
34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
Jisu bunua minto, “Ngo jvjv nga nonua minjidunv: nyichar mvnwngngv yvvdw rimur dunv hv rimur gv nyirabv ridunv.
Nyira ngv vpinlo doobwng madunv, vbvritola kuunyilo ngv doobwng nvgobv ridunv. (aiōn g165)
36 Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
Kuunyilo ngv nonua ringlin mooku bolo, vbvrikunamv nonu jvjvrungbv ajarabi kunamv.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
Ngo chindu nonu Abraham gv husi hv. Vbvrirung gvrila nonu ngam mvki dubv rikwdo, ogulvgavbolo nonu ngoogv tamsar nama torwk simare.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
Ngo, ngoogv abu ogugo kaatam pvdw ho lvgabv mindunv, vbvritola nonu ridu nonugv abu nonua ogugo minpv pvdw.”
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
Bunu mirwkto, “Ngonugv abuv Abraham.” Jisu mirwksito, “Nonu jvjvbv Abraham gv Kuu gubolo, nonuka hv ogugo ripvdw ho apiabv rire.
40 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
Ngoogv rinam mvnwngngv ngo ogugo Pwknvyarnv gvlokv tvvpvdw nonua jvjv nga minji dubv vla ripvnv, vjvka nonu ngam mvkidubv rikwdo. Abraham svkv aingbv rimato!
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
Nonu nonugv abu gv rinam apiabv ridungdo.” “Pwknvyarnv mvngchik ngonugv Abu doonv ngv,” bunu mirwkto, “okv ngonu ninyigv kuunyilo jvjv ngv.”
42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
Jisu bunua minto, “Jvjvbv Pwknvyarnv nonugv Abu bv rinv guilo, nonu ngam ayare, ogulvgavbolo ngo Pwknvyarnv gvlokv aanv ngv okv vjak ngo si doodu. Ngo atubogv jwkrw lokv aasuma vbvritola hv nga vngmupvnv.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
Ngo ogugo mindudw nonu ogubv chima dunv? So si ogulvgavbolo nonu ngoogv doin ha tvvya nwngmado.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
Nonuno Uyudvbv gv kuu ngv, okv nonu abu gv mvngjimvngro kolo rinwngnv. Atuk lokv hv gwngrw gwnv okv vdwloka jvjvgv takbv aakw manv, ogulvgavbolo hoka ninyigvlo jvjv achuk guka dooma. Vdwlo nw mvridw, nw ninyigv riching bv ridunv, ogulvgavbolo nw mvkinv okv mvnv mvnwng gv abuv.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
Vbvritola ngo jvjv nga minjidu, vkvlvgabv nonu ngam mwngjwng madunv.
46 Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
Nonu gvlokv akonv yvvla ngam rimur nvgobv vla gungnying lwkla gaknyu jinv? Ngo jvjv nga mindu bolo, vbvrikunamv nonu ogubv ngam tvvjing madunv?
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
Yvvdw Pwknvyarnv gvlokv aadunv Pwknvyarnv gv gamchar vdwa tvvdunv. Nonu, ogubvrijeka, Pwknvyarnv lokvma, okv vkvlvgabv nonuno tvya madunv.”
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
Bunu Jisunyi tvvkato, “Ngonugv nam samaritan go okv no uyuvram gvnvgo vla minam v minjwk mapvnvre?”
49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
Jisu mirwksito, “Ngoogvlo uyuvram dooma, ngo Abunyi mvngdv dunv okv nonu ngam miakaya dunv.
50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
Ngo atubogv lvgabv mvngdvnam makar madunv. Vbvritola hoka um makarnv ako doodu okv hv ngogvbv jwngkadakayadu.
Ngo jvjv nga nonua minjidunv: yvvdw ngoogv tamsar nama tvvdunv hv vdwloka simare.” (aiōn g165)
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. (aiōn g165)
Bunu ninyia minto, “Vjak ngonu jvjvbv mvngduku no gvlo uyuvram doorungdo! Abraham siroku, okv nyijwk vdwvka siroku, vjvka no mindu yvvdw no gv tamsar nama tvvrinv hv vdwloka simare vla. (aiōn g165)
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
Ngonugv abu Abraham siroku; no Abrahamnyi kaiyanv gubv mvngsu dunvre? Okv nyijwk vdwvka siroku. No atuv yvv vla mvngsudunv?”
54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
“Ngo atuv mvngdv subolo, ho mvngdv namv ogu arv doomare. Ngam mvngdvnv angv ngoogv Abu—nonugv Pwknvyarnv vla minam angv.
55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
Nonu vdwloka ninyia chimato, vbvritola ngo ninyia chindu. Ngo ninyia chima vla minbolo, ngo nonugv apiabv mvvki nvgobv ripvnvpv. Vbvritola ngo ninyia chirung dunv, okv ninyigv gamchar a tvvdunv.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
Nonugv abu Abraham ngoogv aaji nama kaanwngla mvngpula kaacho toku okv himpu toku.”
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
Bunu ninyia minto, “No vjak anying chamngu goka svngtv madv—okv no Abrahamnyi kaapv nvlv?”
58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.
Jisu mirwksito, “Ngo jvjv nga nonua minjidunv, Abrahamnyi bvngtv madvbv, ‘Ngoonv.’”
59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.
Vbvrikunamv bunu ninyia vlwng ordubv vla naarap toku, vbvritola Jisu atubongv tosisito okv Pwknvyarnvnaam a vngyu toku.
