Jan 8
1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
Erah lih adi mirep neng nok ni wangta, eno Jisu ah Olip Kong ni wangta.
2 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
Erah saalih adi rangkhano di heh Rangteenook ni ngaakwangta. Mih loongtang ih heh ah kooktong rum kano, chooktong ano phang nyootsoot rumta.
3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
Hootthe nyootsootte loong nyia Pharisi loong ih minuh nusiit mih damdi roomjup arah nopsiit wanrum haano, neng loong ngathong ni chap thuk rumta.
4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
[Nyootte[ neng loong ah ih Jisu suh baat rumta, [arah nuh ah mih damdi roomjup arah japjoot dowa.
5 A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
Seng Hootthe ni Moses ih baatta erah likhiik minuh ah jong ih tekpat theng. Emah ang abah, an ih mamah li uh?]
6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
Neng loong ah ih erah Jisu ah mat ih joot suh li rumta, jen deejoot esuh ngeh ah. Enoothong Jisu ah ngupbon ano heh laktiik ih hani raangta.
7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
Erah di chap rum ano Jisu suh chengroh ih rumta, eno toonchap ano neng loong asuh baat rumta, [Sen loong dung dowa amadi tuk ih rangdah lataat dah kan mina ah ih jaakhothoon erah nuh ah jong ih phang pat an.]
8 A opět schýliv se, psal na zemi.
Erah lih adi kotbon ano hani we raangta.
9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
Erah chaat rum ano, neng loong ah, wasiit wasiit eh, doksoon rumta, mihakthoon ah jaakhoh doksoonta, eno Jisu heh luulu thiinhaat rumta doh minuh ah heh reeni chaproh eta.
10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
Jisu ah toonchap ano erah nuh asuh liita, [Maako ih rumla? An dut haatte o bah uh daktong tam ela?]
11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.
[Wasiit uh amuh, chuupha,” minuh ah ih ngaakbaatta. “Ese, emah ang abah ah,” Jisu ih ngaak liita, “Ngah ih uh tah dut haatra. Kah uh, enoothong nak kah dah uh.”]
12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
Pharisi loong ah damdi Jisu we roongwaanta. [Mongrep raang ih ngah ah weephaak,” Jisu ih liita. [O mina ih nga lih phanhang heh jiinnah roidong weephaak ah je ah eno heh mabah uh laamang nah takhoomka.]
13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
Pharisi loong ah ih Jisu suh li rumta, [Amadi an ih an teeteewah tiit baat hu; an jenglu jun ih tiim uh tadong jatthuk ri.]
14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
“Emah tah angka” Jisu ih ngaakli rumta, [ngah ih nga teewah tiit baat ang bah uh, ngah ih tiimjih baat hang erah amiisak tiit, tiimnge liidi ngah ih jat ehang ngah manawa ra halang nyia manah wang ang. Sen loong ih tajatkan ngah manawa ra halang nyia manah wang ang.
15 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
Sen ih mina hansi jun ih dande han; ngah ih bah o uh tadande kang.
16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
Enoothong ngah ih emah mok ih thengtang bah, ngah ih dande hang ah epun ang thengta, tiimnge liidi adi nga luulu tah angkang; nga daapkaatte seng Wah nga damdi.
17 A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
Sen hootthe ni raangha haaki wanyi ah thungsiit doh jut abah, nengnyi ih tiim li ah erah ami ang ah.
18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
Ngah ih nga teewah tiit ah baat hang, eno nga daapkaatte seng Wah ih uh nga tiit baat ah.]
19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.
[An Wah mani ah?] Pharisi loong ah ih Jisu suh cheng rumta. [Sen loong ah ih seng Wah tajatkan ngah uh tajatri.] Jisu ih ngaakbaat rumta. [Sen loong ah ih ngah jat he bah seng Wah uh jat etheng tan.]
20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.
Arah jengkhaap ah Jisu ngunthiin theng nokkhok adi jengta, erah tokdi heh ih Rangteenook ni nyootsoot rumta. Eno heh jootkhak saapoot ah maangchang ang kano, o ih uh tajokhakta.
21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
Jisu ih neng loong asuh we liirumta, [Ngah dokkhoom ih ang; sen ih ngah jamboi ehe, eno sen loong ah rangdah nah ti an. Ngah wanglang adoh sen tami wangkan.]
22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
Erah raangtaan ih Jehudi ngoong awang loong ah ih liita, [Jisu ih liiha heh wangla adoh seng tami wangke. Heh teeteewah tek haat tiit tambaat ha?]
23 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
Jisu ih ngaakbaat rumta, [Sen loong ah arah mongrep khui nawa, eno ngah ah rangkhoh nawa raahang rah. Sen loong arah mongrep nawa, enoothong ngah arah mongrep nawa tah angkang.
24 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
Erah raangtaan ih baatrum taha sen loong ah sen rangdah nah matti an. Sen loong ah ih ‘Ngah liiha ah Ngah,’” ah lahanpi kanbah sen rangdah nah matti an.
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.
[An o ah?] Neng ih Jisu suh cheng rumta. Jisu ih ngaakbaat rumta, [Phangbaat tang dowa ih tiim baat rumhala erah ju.
26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.
Sen suh ngah ih li theng rapne je ah, dut haat etheng uh eje. Enoothong ngah o ih daapkaat halang, heh juuba ami ah, eno heh jiin nawa tiim chaat hang erah juuba mongrep dowa mina loong asuh baat hang.]
27 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
Jisu ih Hewah tiit neng damdi roongwaanta ah tajat rumta.
28 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
Erah raangtaan ih neng suh liita, “Mina Sah ah choomjoh andoh jat an, ‘Ngah liiha ah Ngah’ eno sen ih erah doh jat an nga chaan nawa ih tiim uh tare kang, seng Wah ih tiimjeng baat halang erah ba jeng lang.
29 A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
Eno ngah o ih daapkaat halang heh ah nga damdi; nga luulu heh ih tathiinhaat rang, tiimnge liidi ngah ih saarookwet heh tenroon theng reelang.]
30 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.
Jisu erah jengta ah japchaat rum ano miloong ah ih hanpi erumta.
31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
Eno Jisu ih heh suh hanpiite loong asuh baat rumta, [Nga ih nyoot rumhala ah kap anbah, sen loong ah amiisak nga liphante ang an;
32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.
sen loong ah ih ami tiit ah ejat ete, eno amiisak rah ih sen loong ah doksiit ehan.]
33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
[Seng loong abah Abraham sutom,” neng loong ah ih ngaakbaat rumta, [eno seng loong ah mabah uh o dah uh tataat angke. Eno sen loong ah doksiit ehan ngeh ih jenglu ah tiimjih suh liihu?]
34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
Jisu ih neng loong asuh baat rumta, [ngah ih sen loong asuh amiisak ih baat rumhala: O mina rangdah reeraangla erah mih ah rangdah suh heh dah ang ah.
Dah ah changtom nah roitang raang ih tah angka, enoothong heh sah ah ba roitang raang ih ang ah. (aiōn g165)
36 Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
Hesah rah ih maama pongwan toom ang ah ngeh li abah amiimiisak sen loong ah maama pongwan ejen ang ethuk han.
37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
Ngah ih jat ih rumhala sen loong ah Abraham sutoom. Rah bah uh sen ih nga tek haat chung han, tiimnge liidi ngah ih nyoot rumhala ah sen ih tabaam kap kan.
38 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
Seng Wah ih tiim noisok halang erah baat rumhala, enoothong sen suh sen wah ih marah baat halan ah re lan.]
39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.
Neng ih ngaakbaat rumta, [Seng loong wah ah bah Abraham.] Jisu ih ngaakli rumta, [Sen loong ah Abraham suh asah angtan bah,” [sen loong ah heh reeta likhiik ih reetheng; tan.
40 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
Ngah ih bah seng Rangte jiin nawa chaat hang amiisak tiit ah ba baat hang, erabah uh sen loong ah ih nga tek haat chunghan. Abraham bah amah tareeta!
41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
Sen bah sen wah mamah reeraangta erah likhiik ih re lan.] [Rangte heteewah luulu bah seng loong Wah,” miloong ah ih ngaakli rumta, [eno seng loong ah heh sah mi.]
42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
Jisu ih baat rumta, [Rangte ah sen loong Wah angta bah ngah enook etheng tahe, tiimnge liidi ngah Rangte taangnawa ra halang. Nga chaan nawa ih ngah tara tahang, ngah bah heh ih daapkaat tahang.
43 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
Ngah ih tiimbaat rumhala erah mamah lajat ehan? Erah langla sen ih nga tiitkhaap ah lanook chaat thoidi angla.
44 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.
Sen loong abah sen wah Hakhoh juubaan suh asah, eno sen loong ah sen wah tenthun jun di reeraang lan. Ephang dowa ih dook heh mitek haatte eno amiitiit ah mabah uh takapka, tiimnge liidi heh jiinni amiitiit ah amuh. Heh ih tiit hu baat ha langla, heh banlam mootkaat, tiimnge liidi heh ah ju ehuh eleek thoon nyia ehuh eleek thoontang waroop ah ju heh.
45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
Enoothong ngah ih amiitiit ah baat rumhala, erah thoidi sen ih tahanpi ri.
46 Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
Sen loong dung dowa ih ngah rangdah mih ngeh ih o ih jen noisok an? Ngah ih amiitiit ah baat rumhala bah, mamah lahanpi ehali?
47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.
O Rangte reenawa ra hala heh ih Rangte jengkhaap ah boichaat ih ah. Enoothong, sen loong ah Rangte reenawa lah ang thoidi, taboichaat kan ang ah.”
48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?
Neng loong ah ih Jisu suh chengta, [Seng ih liihi an chiithih laakhah pan Samariate, epunjeng tam eli?]
49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.
[Ngah jiinni chiithih laakhah tajeeka, Jisu ih ngaakbaat rumta, [Ngah ih seng Wah choomjoh hang, enoothong sen ih ngah tachoom jori.
50 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
Nga rangka ah nga raang ih tajam kang. Enoothong erah rangka jamte ah wahoh eje eno heh ih nga mendoh dande ah.
Ngah ih ami baat rumhala; ngah ih nyootsoot hang ah o minah ih kap ah erabah mabah uh tatiika.] (aiōn g165)
52 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. (aiōn g165)
Jehudi loong ah ih Jisu suh li rumta, [Seng ih jat ehi an chiithih laakhah pan! Abraham tek eta, Khowah loong uh tek eta, erabah uh an ih liihu an ih nyootsoot hu boichaatte ah mabah uh tatiika. (aiōn g165)
53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
Seng loong wah Abraham bah tek eta; ngah Abraham nang ih elong ngeh ih nih li hu, emah tam thun hu? Eno khowah loong uh tek eta. Anteewah suh tiimjih samthun hu?]
54 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
Jisu ih ngaakbaat rumta, [Ngah ih nga teewah mok choomjotang bah, erah choomchotang ah thaangmuh ang thengta. Nga choomjootte wasiit abah seng Wah—sen ih Rangte ngeh li han rah ah.
55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
Sen ih mabah uh tathaak jatkan, ngah ih ba jat hang. Ngah ih tajatkang ngeh mok liitang bah sen likhiik ehuh eleek angtheng tang. Enoothong ngah ih jat ih angno, heh jengkhaap ah kap hang.
56 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
Sen loong wah Abraham bah nga kaat saapoot ah japtup suh eroon eta; eno heh ih japtup eta nyia eroon eta.]
57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
Neng ih Jisu suh li rumta, [an amadi paangrook bangnga bot maang ang ko—eno Abraham japtup eto oh?
58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.
“Ngah ih amiisak baat rumhala,” Jisu ih ngaakbaat rumta, “Abraham maang potsom di dook, ‘Ngah eje Angtang.”
59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.
Eno erah li kano heh patsuh jong toonpi rumta, enoothong Jisu Rangteenook dowa hotsoon eta.
